Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Psí zima, Zaklínačka Lota 1

Neomillnerová - Psí zima

Zaklínačka Lota to nemá jednoduché. Příslušníci jejího cechu jí nemohou přijít na jméno, protože žije s vampýrem, nešťastná zakázka ji pak dostane do sporu i s vampýrským rodem, a jako by toho nebylo málo, za tuhé zimy se objevily bandy kožoměnců, které terorizují města i vesnice. Dělat svou práci a dožít při tom jara je někdy zatraceně těžké.

Petra Neomillnerová: Psí zima

„Ještě jednou uslyším, že ses s ním sešla, a zpřerážím ti kosti, jasný?“
Žena se vyškrábe na nohy a spočítá si jazykem zuby.
„Odkdy se zajímáš, s kým lezeme pod duchnu, Volmare?“
„Od té doby,“ zahřmí stařec, „co se zaklínačské holky válí s vampýry, Loto.“
Pak se obrátí a svižně vyběhne do schodů. Lota si opatrně ohmatá nos.
„Vyser si voko,“ zašeptá a doufá, že tohle Volmar nezaslechl.

„Pěknej modrák, kotě. Vyváděl hodně?“ Torge čeká na Lotu v tmavé chodbě.
„Jo, vymetl se mnou cimru. Co blbne, a vůbec, kdo mu to naprášil? Ty?“
Vysoká žena s tlumokem přes rameno rázuje chodbou a plavovlasý muž se ji pokouší zadržet.
„Loty, neblbni. Po tom humbuku v Lisse to nešlo zatajit. Všichni se ptali, jak Arve zemřel, a já…“
„Prostě´s to vyblábolil. Skvěle, kolego.“
„Kotě,“ zjizvený popadne ženu za ramena. „Volmar není to nejhorší, co tě tu může potkat.“
„Seru na to.“
„Loto…“ něco v Torgeho hlase ji přinutí se zastavit, „prostě jen nechci, aby se stalo něco, co pak už nepůjde napravit. Známe se od doby, co jsme byli děcka…“
Lota zkříží ruce na hrudi. Pod žebry ji trne a do krku se tlačí něco, co by mohlo být pláčem, kdyby, eh, no prostě za jiných okolností.
„Tak to vybal.“
Torge si rozpačitě zamne nos. „Vy jste se s Narvikem nikdy neměli rádi…“ nechá konec věty viset ve vzduchu.
„To neměli,“ připustí Lota.
„Teď ti to chce dát sežrat a dá, jestli nebudeš šikovná. Je tu spousta zhrzenejch.“
„Torge, kurva, Torge, vždycky jsem píchala se spoustou chlapů zvenčí.“
„Ale to nebyli vampýři, Loty, to nebyla lovná.“
„Nežvaň, my jsme pro vampýry lovná, ne opačně.“
Torge si odkašle. „Tím hůř, nemyslíš?“

Škola se změnila, zatne Lota zuby, změnila se od doby, co jsme byli dětmi. Teď už tu žádné děti nejsou, ale možná zase budou, až nás pobijí, nebo až se povraždíme navzájem. Hodí vak na úzkou pryčnu a rozhlédne se. V komoře je zima jak v morně, zima, tma a špína. Položí dlaň na vlhkou zeď a vzpomene si, jak jako děti spojovali čůrky vody, které po ní stékají, do potůčků a do řek. Prstem usměrní stružku a ta se slije s druhou. Hráli si s vodou a mlátili se podhlavníky, ona, Torge a Arvid. Arvid, kterého pohřbili v horách u Lissy. Roztřese ji zimnice a rány, které utržila od Volmara, najednou nějak víc bolí.
Tady jsem přece doma, pohne rty. Nemůže mě odsu vyhodit Volmar, zrovna Volmar, ve kterém viděla bezmála tátu. Promluví s ním znova, po večeři.
Lota s povzdechem shodí z ramen plášť, upraví meč v pochvě a vyjde ze dveří.

Z jídelny se ozývá šum hlasů jako obvykle. Všechno je jako obvykle, pomyslí si hořce Lota, jenže obvykle se na své kolegy těšila. Dneska ne.

Zaskřípou dveře a najednou je ticho. Večeřící se zarazili v půli pohybu, zvedli hlavy a desítky párů očí si ji měří. Torge, který si nabíral z mísy, odloží lžíci.
„No, co je?“ pohne Lota rameny. „Koukáte na mou rozbitou hubu?“
Narvik se zvedne. Samozřejmě Narvik, ušklíbne se v duchu Lota. Nikdy mi nezapomene, že jsem ho jako kluka shodila z kamenné zídky vzadu u šermířského sálu. Vždycky byl z jiné party.
„Koukáme na upírskou děvku,“ protáhne muž a prohrábne si rukou vlasy, nakrátko ořezané nožem. „Gryfům taky držíš?“
„Gryfům ne, ty přenechám tobě. Víš, oni maj rádi projetý zadky.“
Někdo mlaskne, zaskřípe odsouvaná židle.
„Kurvo…“
„Co tě žere, mlíčňáku? Žádná tě tu nechce pustit pod duchnu?“
Meče vyskočí z pochvy v tomtéž okamžiku a srazí se, hnané vztekem svých majitelů. V sále je ticho, jako by přihlížející čekali boj až do konce. Lota si olízne rty. Kdyby bylo nejhůř, kdyby bylo nejhůř, můžu ještě křičet, pomyslí si, jako tam dole u Lissy. Můžu křičet a odpraví mě tady jako každého jiného upíra. No co. Lota odrazí Narvikův výpad, meč, který už už šlehal po jejím břiše, sklouzne stranou a hrot Lotiny zbraně rozetne Narvikovi rameno. Ve vzduchu teď visí pach krve.
„Ty svině,“ trhne hlavou Narvik a znovu pozvedne meč.
„Nelez k němu tak blízko, utluče tě,“ křikne Torge a Lota couvne.
„Ale neutluče,“ usměje se křivě. Už našla rytmus a teď se s Narvikem točí v tanci, který nemá se zásnubami nic společného.
„Neutluče.“ Teď je ráda, že strávila hodiny a hodiny kočkováním s Urianem, který je, to dá rozum, rychlejší, než kdy člověk i zaklínač může kdy být. Narvika žene zášť, ale je příliš pomalý.
„Trochu ti to teče, poklade,“ Lotin meč zasviští kolem soupeřovy hrudi a ten se vyhne ráně jen s námahou. Košile mu na prsou zrudne a jídelna zašumí.
„Je pokousaná,“ křikne Narvik. Lota na okamžik strne a pohledem zabloudí k Torgemu. Ten lehce potřese hlavou.
„Tak pokousaná?“ od stolu se zvedne další z mužů. „To abych ti píchnul.“
Torge má svoje klady a loajalita je jedním z nich, napadne Lotu, když se plavovlasý zaklínač objeví za jejími zády.
„Kdyby něco, musíme se dostat ven,“ šeptne Torge. „Jo, a dělej větší rambajz.“
„Myslíš jako…“
„Myslím jako, aby tě slyšel Volmar, kotě.“

Rvačka je nakonec všeobecná a tak hlučná, že ji Volmar slyšet musí, ale ještě dřív než on přijde Ingolf, mistr Ingolf, kterému šla Lota vždycky radši z cesty. Často mu ulítla ruka, zvlášť když mu začal docházet havraní prach. Teď stojí ve dveřích, rty sevřené a mlčky si prohlíží zpřevracené stoly.
„Kdo se rval první?“ zeptá se a Lotu začne kousat v břiše stejně jako před desítkami let.
„Já,“ přizná.
„Výborně, přijela jsi odpoledne a už se rveš. Kdo další?“
„Je to upírka,“ zavrčí Narvik sveřepě. Ingolf nadzvedne obočí.
„Tak upírka? Myslel jsem, že je tady od nás. Padejte dolů, oba dva. A vy ostatní tu ukliďte. Okamžitě.“
Stoly se pomalu vracejí zpátky na nohy a Lota se protáhne dveřmi na chodbu. Ingolf je poslední, s kým chce mluvit. Narvik vyjde na chodbu za ní.
„Doufám, že tě odsud vypráskaj, čubko,“ zavrčí a Lota v jeho hlase slyší ozvěnu jejich dětských rvaček. Jako spratci, pomyslí si Lota, pořád stejný.
„Jako spratci,“ ozve se za jejími zády. Ingolf ji postrčí před sebou.
„Zapomněla´s, kudy se jde dolů?“
„To se nezapomíná,“ ušklíbne se Lota. „Tolik silných zážitků.“
Ingolf ji popadne za paži a pozorně si ji prohlíží vybledlýma očima.
„Jsi jiná.“
„Hovno,“ odsekne Lota neuctivě.
„Ale jsi,“ zasměje se Ingolf chraptivě. „Ještě loni by tě Narvik dokázal prohodit oknem.“

Jako děti téhle místnosti říkali různě. Mučírna, to znělo strašidelně, bicí budka, klepárna, díra… až později jí došlo, že se tu většinu času docela obyčejně schůzuje a k výkonu tělesných trestů se vymrzlá světnice používá jen kvůli relativní odlehlosti. Lota se rozhlédne po holých zdech.
„Jak to, že už tu nejsou žádný děti, mistře Ingolfe?“
Šedovlasý muž k ní obrátí hlavu. „Ale jsou. Volmar má v práci nějaké sourozence, kluka a holku. Víc není potřeba, v posledních letech nemáme velké ztráty.“
„Ne? Letos to schytal Arvid, slyšela jsem, že umřel taky Odo, Luca je zmrzačená…“
Ingolf mlaskne. „Pravda, ale o tom jsme sem mluvit nepřišli, že ne?“
Lota sepne ruce pod bradou. „Ne, nejspíš ne.“
„Proč jste se servali?“
Narvik si uplivne a Lota pomalu obrátí k Ingolfovi hlavu. Něco je jiné, uvědomí si, ale ještě pořád jsem tady doma.
„No, Narviku?!“
Zaklínač pokrčí rameny. „Nemá tu co dělat. To si nemyslím jen já, myslíme si to všichni. Vojáci si taky nenechají v ležení čubku, co se válí s nepřítelem.“
„My nejsme vojáci,“ opáčí Ingolf studeně. „A nevšiml jsem si, že by si to mysleli všichni. Všem by se Lota s Torgem neubránili.“
Zaklínačka se usměje. „Takhle, já s Narvikem, Torgem, Detlefem a Jašou jsme se rvali. Ostatní se nás pokoušeli dostat od sebe. Možná že byste s Volmarem měli…“ zadívá se na Ingolfa a ten jí zabodne prst do hrudi.
„Neopovažuj se mě poučovat, beruško. Já vím moc dobře, co jsme s Volmarem měli. Narviku, vypadni. Venku je spousta dřeva, jdi si vybít vztek tam.“
„Je už tma,“ namítne Narvik.
„Na to jsem se neptal. Ještě si promluvíme.“
„Ale…“ dál se zaklínač nedostane. Ingolf načrtl do vzduchu runu a Narvik se se zasténáním sveze na zem.
„Mlč a dělej, co ti říkám, synku. Pokud cítíš potřebu dál pokračovat takhle, rozluč se se zbytkem kůže na zádech.“
„Ano, mistře,“ pud sebezáchovy velí Narvikovi dostat se rychle z dosahu Ingolfových znamení. Sebere se ze země a zmizí jako duch. Lota se usmívá. Ať je to jakkoli, některé věci se tu nezměnily.

„A ty se nesměj, děvče,“ Ingolf se prudce obrátí k šklebící se Lotě a ta spěšně úsměv zakryje dlaní. „Taky nejsem moc nadšený, že líháš s vampýrem. Nikdo tady.“
Lota si odkašle.
„Proč to tak vadí? S vampýry nebojujeme a nikdy jsme nebojovali, tak snad…“
„Najdu ti v kronikách, kolik našich vampové zabili, chceš?“
Zaklínačka v rozpacích zatočí prstenem, který má na ukazováku.
„Proč to děláš?“ pokračuje Ingolf. „Kvůli tomuhle?“ Nakloní se přes stůl a zatahá ji za rukáv.
„Tomuhle?“
„Halena za desítky kuldů, boty s gagátovým zdobením, v maštali nákladní kůň. Nevyčítám ti, že si od něj bereš peníze, ženské to tak dělají, ale je to krvepijec. Jak je starý, co? Řekl ti? Až ho přestaneš bavit, zabije tě.“
Lota přivře oči a za víčky znovu vidí sténajícího Uriana, blýskavé zuby, olivovou kůži na svalnatém břiše, slabiny.
„Slabiny tvoje jak slabiny hřebců…“ zašeptá mechanicky.
„Cože?“ vyjede na ni Ingolf.
„Ale nic. Uriáš píše básně.“
„Od kdy se zajímáš o básně, hm? Zrovna ty. Když jsem s vámi četl eposy, vždycky’s nejvýš koukala z okna nebo házela po Arvidovi ohryzky z jablek.“
„Vyrostla jsem,“ pokrčí Lota rameny.
„Možná,“ ušklíbne se Ingolf pochybovačně. „Ale moc na to nesázím. Dobře, vyrostla jsi a taháš se s vampýrem, co píše básně. Proč ses potom vrátila?“
Lota polkne.
„Mistře…“
„Ty holčičí manýry si nech od cesty. Neohlížela ses na regule, když sis s ním začala, tak tu teď nehraj komedii. Tak proč?“
„No, nemusela jsem, ale… žiju tu přece od dětství. Chtěla jsem to Volmarovi vysvětlit.“
„Koukám, že zatím to vysvětlil on tobě,“ ukáže Ingolf na modřinu pod okem a na roztržený ret. „A ty se divíš, viď?“
„Divím,“ připustí Lota.
„Vždycky samý Loty sem, Loty tam… Měl tě jako vlastní.“
„No.“
„Teď tě má taky jako vlastní,“ uchechtne se Ingolf. „Spustila ses s upírem, tak tě seřezal. Ono ho to přejde.“
„Myslíš?“
„Smířil se s horšíma věcma. Já ostatně taky.“
„Co máš na mysli?“ Lota zpozorní.
„Tvého otce, co jiného. Vlastně se ani nemůžeme divit, že si hledáš partnera, eh, sobě rovného.“
„Jdi se bodnout.“ Tohle se mistrům běžně neříká, rozhodně ne tady, ale Lota si to uvědomila příliš pozdě.
Ingolf založí ruce na prsou. „Ale, beruška bude ještě drzá. Já nejsem Volmar, ale…“
„Trefit mě můžeš taky, já vím.“ Najednou si připadá prastará a hrozně unavená.
„Ale no tak…“
„Promiň.“
„Jdi spát,“ doporučí jí Ingolf a položí jí dlaň na rameno. „Volmarovi se to rozleží.“
„Díky,“ broukne vděčně Lota a vykročí ke dveřím.
„Ty, Loty, zůstalo doufám jen u muchlání v posteli.“
Lota se kousne do jazyka. Torge mlčel. Starej dobrej Torge.
„Jasně. Nemám zuby až na bradu, jestli jsi myslel tohle.“
Ingolf se na ni zamyšleně zadívá.
„Ne? Tak padej.“
Když Lota za sebou zavírá dveře, sype Ingolf z malé krabičky na desku stolu černý prach.

Lota se převalí na lůžku. Odvykla. Odvykla tvrdým postelím, pohankové kaši, fackám, odvykla spát sama. Za očima se jí míhají obrazy. První setkání s Urianem, vesnický hřbitov, bojující vampýři a mokro v botách. Měla se od něj trhnout tenkrát? Nebo po tom, co ji vyhrál na zubaté v horách u Lissy? Jistě, kousnul ji. Torge o tom mlčel, a mlčí i ona. Jak má Volmarovi říct, že bez krve slábne a zvrací, jak má Ingolfa přesvědčit, že není upírka, i když její otec byl z Temných, i když ji pokousal vampýr a i když jen díky tomu přežila?

Notburga, napadne Lotu, měla by si promluvit s Notburgou. Možná už nemá ve Škole rozhodující slovo, ale vyslechne ji, už jen proto, že je tak stará. Zaklínačka si zimomřivě přitáhne přikrývku až k bradě. Možná měl Urian pravdu, když říkal, že by měla zůstat s ním v zámečku za Metsou, v pohodlné posteli, vyléčit si rány, odpočinout si. Rok za rokem je to horší, únava na ni doléhá, únava a smutek. Kolem je příliš mnoho mrtvých a Lota už není tak mladá jako dřív. Havraní prach a pitky už nepomáhají od všech bolestí a ráno se hůř vstává. Jakpak se asi vstává Ingolfovi, napadne zaklínačku. Jak se mu vstává a co si ráno dává pod jazyk, aby to vůbec dokázal? Pod okenicemi se do světnice dere ledový vítr a Lota se natáhne po kožešinou podšitém plášti. Zkurvená zima.

Z polospánku ji probere klepání na dveře.
„Kdo je tam?“ Ruka rozespale hmatá po meči.
„Torge,“ zavrčí ten za dveřmi.
„Co je?“
„Co by? Pojď spát ke mně, musíš tam mít zimu.“
„Mám tu zimu,“ přizná Lota a se zívnutím se omotá do pláště. Z lůžka sebere deku a meč a šourá se ke dveřím.
„Dělej, kotě. Jsem bosý.“

U Torgeho je o poznání tepleji, možná proto, že je okno zatlučené starou přikrývkou a u postele stojí měděné ohřívadlo, plné uhlíků.
„Do řiti, tohle jsem si měla pořídit taky,“ ozve se Lota závistivě.
„Nefňukej, zahřeju tě já. S ženskejma je to tu letos slabý.“
„Zoja ti nedává?“ zajímá se zaklínačka zlomyslně. „A Brigita taky ne? A Apolena?“
„Apolena je mrtvá, holčičko,“ odhrne Torge přikrývku, „a Zoja teď drží s Delfem. Lovili spolu přes léto.“
„Lovili, jo?“
„Prej se v Posensku dostali do problémů,“ broukne muž a vklouzne do postele.
„V Posensku se dostane do problémů každej,“ Lota stáhla holiny a zvedla nohy na pelest, „měli bychom tam přestat jezdit. Ty jejich zákony proti pobuřování na tebe můžou použít vždycky.“
Torge mlčí a dlaní se urputně snaží dostat Lotě pod košili.
„Máš ledový ruce,“ zavřískne žena.
„Ty zas zadek. Pojď se schovat.“
Postel zběsile praská pod těly, která se snaží najít polohu dostatečně přijatelnou pro daný účel.
„Blíž,“ syčí Lota.
„Vždyť jsem blízko.“
„Ještě blíž.“
„Takhle bude postel mlátit do zdi,“ namítá Torge a v hlase má smích.
„Vadí ti to?“
Teď už muž neodpoví, postel zaskřípe a její čelo narazí do omlácené omítky. Lota zatne zuby, její tělo se prohne jako tisový luk a prsty přeběhnou po Torgeho žebrech.
Na zeď světnice dopadne pěst.
„Je noc, kurva,“ ozve se odvedle. „Chci spát.“
„Víš, co ti na to, viď?“ zamumlá Torge tiše a položí ruce Lotě kolem pasu.
„Zvedni se víc, kotě, ať tam pořádně můžu.“

„Fuj, on už to někdo jednou jed?“
Lota se znechuceně dívá do hrnce s kaší.
„Hele, Loty, z kterého zámku jsi přišla?“ Tara, žena se širokými rameny a velkýma rukama, ji odstrčí. „Já si teda dám.“
„Můžeš i za mne,“ Lota bojuje se svým žaludkem. „Smrdí to děsně.“
Ráno je na rvačku příliš ospalé, ti, kdo se přišli nasnídat, apaticky hledí do hliněných misek a ani Lotina přítomnost je nevyburcuje.
„Torge, kde je Notburga?“ přisedne si Lota na konec dlouhého stolu.
„Mistryně? Už sem nechodí, zvlášť v zimě ne. Lézt po schodech ji zmáhá, tak jí u sebe.“
„Hm.“ Lota usrkne odvaru z bylin a zkřiví tvář.
„Kdo tu teď vaří?“
„Pořád starej Just.“
„V tom případě už je senilní.“ Lota si vzpomene na „starýho Justa“, který byl starý dokonce už v době, kdy ona byla děvče. Zkřivený mužík se drží, jen co je pravda, ale vařit se nenaučil ani za desítky let. Zvedne se od stolu.
„Kam jdeš?“
„Poprosit ho o horkou vodu. Kořalku ještě mám.“
„Hele, myslel jsem, že to chceš s Volmarem urovnat. Když tě po ránu uvidí s hrnkem pálenky, máš průser.“
„Je sem blbá cesta,“ ušklíbne se Lota a jde. Blbá, dlouhá a zavátá. Hořké bejlí a kaše mě po ránu neproberou, pomyslí si a zabuší na dveře kuchyně.

„Co to piješ?“ zavětří Volmar, sotva vstoupí do jídelny.
Lota postaví hrnek. „To snad není možný. Vínovici s vodou, dáš si?“
Volmar se k ní blíží od dveří, vysoký, rozložitý, hřmotný a zarostlý stejně jako v den, kdy ho viděla poprvé. Tenkrát mu ovšem sahala ke kolenu.
„O něčem jsme spolu včera mluvili.“
„To je pravda,“ Lota si s úlevou uvědomí, že včerejší hořkost už odplynula a že je schopna s Volmarem mluvit normálně.
„Vstáváš s kořalkou?“
Lota si promne oči. „Jo, vstávám. Volmare, už mi není patnáct.“
Torge jí pod stolem zuřivě šlape na nohu, ale Lota nedbá.
„Nechci se opít, chci se jen probrat. Máme, máme před sebou spoustu věcí, o kterých musíme mluvit. Jsem unavená, než jsem vyrazila, objevil se v Kulmu démon, který unášel a dávil děcka. Nakonec to nebyl démon, ale místní řezník, ale i tak to dalo trochu práce. Ošklivý práce, to mi věř.“
„Všichni máme za sebou nějakou práci.“ Volmar se zjevně nemíní dát. „Pro tebe už nejsem mistr?“
V Lotě vyčerpání, napětí a hlad kuchtí výbušnou směs.
„Jsi, ale nemusím ti tak v každý větě říkat. Koneckonců, Ingolf to po mně nechtěl.“
„Tak Ingolf to nechtěl?“
Lota nenápadně posune židli. Netouží přijít o zuby, nechce se rvát s Volmarem, nechce… Odloží hrnek a vstane.
„To ti tak vadí, že piju kořalku? Nechci si prošňupat nos už zkraje zimy.“
Sáhl po ní. Lota nedokáže zůstat stát. Opravdu jsem odvykla, připustí si beznadějně. Urian mě rozmazlil. Couvne ještě o krok.
„Tak se mnou mluv, Volmare.“
„Kotě,“ ozve se Torge skoro zoufale, „tohle není Uriáš, abys s ním zašla na večeři a probrali jste problémy se vztahem. Tak přestaň blbnout.“
„Co si to vůbec dovoluješ?“ uhodí Volmar pěstí do stolu, až misky nadskočí, a pak všem vnikne do uší chraplavý ženský smích.
„Já vždycky říkala, že ti ta holka přeroste přes hlavu, ale tys mi nevěřil.“
Notburga se opírá o hůl a srdečně se chechtá. Bývala to vysoká žena, ale čas jí ohnul záda a vybělil copy.
„Burgo,“ Lota obezřetně proklouzne kolem Volmara a pevně starou zaklínačku obejme.
„Tak jsem slyšela, že ses konečně chytla někoho, kdo nemá jen prošoupaný boty.“
„Naneštěstí je to vampýr.“
„Tak vampýr. Vypadáš mladší, děvče, a máš pěkný boty.“
Lota sklopí oči ke špičkám holinek. „Co všichni máte proti těm botám?“
„Stály jako menší chalupa,“ ušklíbne se stařena. „tak se nediv, že je tady křik. Co to vyvádíš, Volmare?“
Zaklínač zapraská klouby. „Boty za chalupu, den začíná s kořalkou a tahá se s upírem, co bych vyváděl? Jdu si pro oprať.“
„Je to dospělá ženská,“ chytne ho Notburga holí za loket. „Ještě nám bude dobrá.“
Volmar se zamračí.
„Vychoval´s ji, vycvičil, vstával´s k ní v noci, když si roztrhla břicho o ulomenou větev, už si nevzpomínáš? Tak ji nevyštvi teď, když má začít vracet dluhy.“
„Kde je vůbec Ingolf?“
Notburga zvážní. „Nevím, Vomare, nejspíš spí, ale na dvoře to v noci bylo jako po zabijačce.“
„Narvik?“ ozve se Lota zkusmo.
Stařena pokrčí rameny. „U Ingolfa člověk nikdy neví. Dělá svou práci už moc dlouho a Znamení dokážou člověka vysát.“
„Hlavně moc…“ Lota si významně stiskne nosní dírku a Volmar ji přísně sjede pohledem.
„Hodně ses změnila. Ale řeknu ti jedno, děvenko. Nosit nos nahoru, to v téhle branži znamená mířit rovnou na krchov. Tak abys na to nezapomněla.“

Sníh křupe pod podrážkami vysokých bot, ale jinak je les tichý.
„Stejně hovno chytíme,“ nadává Torge, který nese pruty.
„To je jedno, aspoň jsme na chvíli vypadli z baráku,“ odsekne Lota a sveřepě prošlapává sníh.
„Já za to nemůžu, že se pořád s někým hádáš. Mimochodem, to, že Ingolf rozsekal Narvika do buřtů ti taky moc neprospělo.“
„Já ho k tomu nenavedla. Šňupe, je vzteklej, a to byl vždycky.“
„Ne takhle,“ zvážní Torge.
„Já vím, že ne. Třeba se něco děje,“ napadne Lotu.
„Jako co?“
„Nevím. Ale nejsou tu děcka, mistři stárnou, noví se nevolí… Nejsou prachy. Proč bychom jinak pořád žrali pohanku?“
Dvojice jde po zarostlém břehu říčky až k tůni.
„Pohanku a plotice,“ povzdychne si Torge a nahodí udici. „Možná máš kus pravdy, Loty,“ uzná, „ale jestli tě můžu poprosit, nezačínej s tím u večeře.“

Dny se vlečou při štípání dřeva, odklízení sněhu a šermu ve vymrzlém sále. Čepele se srážejí, nože se s tupým zvukem zabodávají do dřeva, tep běží skoro tak rychle jako lidský.

„Dej si pohov,“ říká Volmar Lotě a čelo se mu krčí do vrásek. „Jsi rychlá, ale pořád se mi na tom něco nezdá.“
Lota pokrčí rameny a jde. Dvoje oči ji pozorují. Volmarovy a Narvikovy.

„Co je s tebou?“ Tara si sedne na lavici vedle Loty a natáhne nohy ke krbu.
„Nic.“
„Jsi nějaká zelená.“
„Je tu nuda.“
„Che, s vampem to bylo lepší? Tak vyprávěj, kočko, jak to dělá vampýr se zaklínačkou.“
Tara se směje a zrzavá Grita si přisedne k nim.
„No, to by mě taky zajímalo. Maj hroznou sílu, ne?“
Lota si přitáhne kožešinovou vestu. „Sílu? Když se k tobě chlap chová slušně, tak málokdy poznáš, jakou má opravdu sílu.“
„Bála bych se, že mi utrhne hlavu,“ ozve se Brigita.
„Ale ne.“
„A jakej je jinak?“ mrkne Tara. „Jako…“ ukáže ukazováky délku, „chápeš, ne?“
„Dobrej, vynalézavej a stará se. A dobře drží.“
„Děláš to s ním za prachy?“ Zoja se opře dlaní o stůl a zadívá se Lotě do tváře.
„Ne za prachy,“ spustí Lota víčka, „zachránil mi život. Jo, já vím, že se to stane. Ale zachránil život taky Torgemu.“
„Arvovi ne.“
Lota zatne zuby. „Ne, tomu ne.“
Scéna, kterou se snaží vyhnat z hlavy, se znovu vrátí. „Uhni,“ odstrčil ji Arvid a pak ho příšera dostala.
„Kurva.“ Tařina ruka na jejím rameni je těžká.
„Počkej. Já vím, že jste to spolu táhli dlouho.“ Tara ji mateřsky plácne po zádech.
„Stane se. A nemysli, že nechápu, co na něm vidíš. Je pěknej?“
„Do rybí kundy, ženský… Je pěknej. Je černovlasej, bez jizev, voní a piluje si nehty. Ještě nějaký otázky?“
„Jasně,“ zakucká se Tara. „Nemá náhodou volnýho bráchu?“

18. června 2008, Petra Neomillnerová

Diskuze k článku

Ad Psí zima
Martina - 20. 06. 2008 09:02

Tak na tuhle knížku se těším velmi. Povídky z Vlastní krve se mi líbily nadmíru, stejně jako román Nakažení. Tina Salo se sice dobře čte, ale je to takové spíš spotřební zboží, myslím, že Petře ten pseudostředověk svědčí víc.
Psí zima
Hanina - 20. 06. 2008 10:25

Já se na to taky těším, zatím jsem sice četla s Lotou jen jednu nebo dvě povídky, ale stály za to:-) Nakažený jsem zatím nečetla, mám je doma, ale moc se mi do toho nechce, když nemám apson ještě druhý díl.
RE: Psí zima
Petra Neomi - 20. 06. 2008 12:12

Hanino, klidně můžeš Nakažené číst, to má normální konec, není to useknuté v půlce :)))Druhá díl bude o něčem trochu jiném.
RE: RE: Psí zima
Eli - 20. 06. 2008 12:47

A kdy tak vyjde Hon na lišku? Stačí přibližně :-)
RE: RE: RE: Psí zima
Petra Neomi - 20. 06. 2008 13:35

No, vzhledem k tomu, že Hon na lišku teprve začnu psát, tak nejdřív koncem roku.
RE: RE: RE: RE: Psí zima
Eli - 20. 06. 2008 13:57

Tak doufám, že čekání bude stát za to :-)
Jupííí
Elenai - 20. 06. 2008 14:57

Alraune do mé Top five českých spisovatelů. Nemůžu se dočkat!
RE: RE: RE: RE: RE: Psí zima
Petra Neomi - 20. 06. 2008 15:00

Nojo, holka, jsem jenom dábel :)... a Hon na lišku bude už třetí kniha tenhle rok. Ono to holt déle trvá napsat, než přečíst :))
obdiv smíšený se závistí:o))
Martina - 21. 06. 2008 08:57

Petro, máš můj nehynoucí obdiv. S kapkou závisti na dně:o)), než já jsem doklepala novelku pro Tomáše Němce do Pevnosti, trvalo to dva a půl roku (ale do vánoc by měla vyjít, chlubím se, chlubím). Jinak já jsem ta ideální adresa pro Tvé psaní. Když jsem četla Vlastní krev, praštilo mě to do hlavy stejně jako kdysi Sapek. Stejně tak Nakažení. Piš, barde, piš, řečeno slovy klasika :o))
Možná škoda, že se ty působivé, syrové obrazy, kte...
Surveyor - 21. 06. 2008 17:56

Možná škoda, že se ty působivé, syrové obrazy, které autorka umí vykreslit, utápějí v proudu laciných vulgarit, jež se jejím postavám řinou z úst. Vydrží to na celou knihu/sérii?
RE: Možná škoda, že se ty působivé, syrové obrazy, kte...
Dann - 21. 06. 2008 21:31

Takový jazyk už prostě k té době patří... V tak těžkých časech měli lidé asi jiné starosti než starat se o to, jestli mluví nebo nemluví jako britští gentlemani...
RE: RE: Možná škoda, že se ty působivé, syrové obrazy, kte...
Petra Neomi - 21. 06. 2008 22:33

Možná ani ne tak k době,ale k situaci a typu hrdinů... Vampýři ovšem mluví spíše slušně, zaklínači jako kanál, jak se to dá u žoldáků, užívající stimulanty, předpokládat.
RE: obdiv smíšený se závistí:o))
Petra Neomi - 22. 06. 2008 01:25

Martino, není co závidět. Kdybych mohla, nechám Tinu, Kaye, Moiru a ostatní zvířenu chvíli odpočinout. Mmch, v přespříští Pevnosti vyjde krátká povídka z cyklu o Moiře. Takže komu se stýská, má možnost trochu si je osvěžit.
Jazyk
Surveyor - 22. 06. 2008 09:06

Já neříkám, že mi vadí síla těch vulgarit, obzvlášť v dobovém zasazení, jen se mi zdá, že je jich prostě moc a výsledný text pak působí dojmem, že autorce šlo nejvíc o to, kolik najde způsobů, jak k problematice kopulace přistoupit. Myslím si, že má na víc.
RE: Možná škoda, že se ty působivé, syrové obrazy, kte...
Altair - 22. 06. 2008 22:39

Možná by bylo vhodné ujasnit si význam slova "vulgarismus". Historicky se jedná o jazyk prostého lidu, obecnou, nespisovou mluvu. A k té prostě ty kurvy píči a jebačky přirozeně patří i mezi (relativně) vzdělaným obecným lidem jedenadvacátého století. Na Alrauniných knížkách se mi líbí, že popisuje živoucí postavy, které se chovají realistickým způsobem. Nesnaží se zachránit svět, ale obvykle svůj vlastní zadek (zhusta doslova :-). A když si ukopnou palec a nebo najdou svého upířího otce, kterak šoustá jejich milence, tak holt neříkají "jeminánku". Což, uznávám, v případě fantasy není nijak obvyklé. V daném kontextu mi tedy vulgarismů (a to i pokud vezmu ten novodobý negativní význam) v Alrauniných knihách přijde množství přiměřené situaci. Upřímně řečeno, jak obvykle sprostý nejsem, dostat se do situace Petřiných hrdinů, kurvy by lítaly jako vlašťovičky od prologu po epilog.
prostě
Petra Neomi - 25. 06. 2008 11:31

Každopádně přiznávám, že ke kopulaci se v Psí zimě přistupuje dost často a bez dlouhých cavyků, na druhou stranu, dějodějný prvek to rozhodně není. Psí zima je převážně akční, rozhodně se dost liší od serie o Moire, psychologické problémy a morální dilemata se tu neřeší a postavy jsou nejen sprosté, ale řekla bych, že i prosté. Někdy je fajn psát o lidech, kteří se ničím dlouho neužírají :)
RE: prostě
LENASK1 - 26. 06. 2008 18:53

>Vážená Petro. Moc vám děkuji za Hry na bolest. Už dlouho jsem se nedokázala dostat do žádné knihy,každou jsem hned odložila. Ale na tuto jsem byla zvědavá,trochu si ted s tématem pohrávám i v životě:)) A přečetla jsem za půl dne. Bavílo mě to moc!!! Máte novou fanynku:)) Ještě jednou děkuji,čtecí krize je opravdu nepříjemná. Už utíkám pro vaší další knihy,mám co dohánět.Lenka
RE: RE: prostě
Pecullus - 01. 07. 2008 10:49

Rejpalové se vždycky najdou. Jazyk nejazyk - knihy jsou čtivé, postavy a děj originální co víc si přát. :D možná víc povídek.
RE: RE: RE: prostě
Fenris 13 - 01. 07. 2008 11:44

Jj, rejpalů je všude dost... Už se na Psí zimu moc a moc těším, bohužel od čtvrtka běhám po obchodech a nikde nic, tak dnes odpoledne prošmejdím celou Prahu dokud jí nenajdu. Petra pro mně představuje svérázný styl fantasy, na pohled drsný a neurvalý, hrdinky se s ničím nepárají, ale ve skutečnosti je to velice čtivé a velice příjemné, stačí se začíst a člověk se od toho neodtrhne.... je to taková literární verze metal/coru, něco jako kapely Killswitch Engage nebo Darkest Hour :-)))Prostě si ty holky nejde nezamilovat :-) Btw mám jeden dotaz... Alraune, proč snad všechny Tvé hrdinky mají oblíbenou kletbu "Do psí (nebo rybí) k...." ? Upozorňuji, že proti tomu nic nenamítám, jsem jenom zvědavý :-) Váže se k tomu nějaká zajímavá historka?
RE: RE: RE: RE: prostě
Pecullus - 01. 07. 2008 12:36

Styl rozhodně svérázný je, v něčem mi připomíná knihy od Gemmela. Každopádně dobrého čtiva je málo tak jen houšť a větší kapky. Hrdinky jsou fajn, příjemná změna oproti klasickým fantasy hrdinům s postavou jak kulturista a stokilovým obouručákem v jedné ruce. I když mám v oblibě spíše hrdiny typu Mrakoplaš nebo goblin Jig od Hinese, Moire, Tina a spol mi přirostli k srdci. Asi si dám inzerát: Hledám ženskou typu Moire. Zn:Stříbro mi nevadí a špičáky dovedně skrývám.
RE: RE: RE: RE: prostě
Petra Neomi - 01. 07. 2008 14:07

"Do psí k..." případně "do rybí k..." jsou kletby, které jsem nasbírala v průběhu života. Na kynologických cvičácích je ta první pozoruhodně oblíbená a "do rybí k... a konňský prdele" zas užíval jeden můj kolega grafik. :))Musím přiznat, že i když se celý život pohybuju v kruzích, eh, řekněme uměleckých, vulgarismů se vždycky používalo hodně. :) Ad Moire - takových ženských v Čechách je, jen to možná nebudou přírodní zrzky :)) No a pokud jde o povídky, mám v plánu napsat povídkovou knihu o Moire a Desovi, až dokončím triologii. To je ovšem záležitost tak dvou, tří let.
RE: RE: RE: RE: prostě
Eli - 01. 07. 2008 14:11

Ještě jsem se nedostala do knihkupectví, abych zakoupila, fňuk. ad "Zn:Stříbro mi nevadí a špičáky dovedně skrývám" - Já teda špičáky neskrývám, není nad to se pořádně vycenit :-)
RE: <|>
Jan Vaněk jr. - 01. 07. 2008 16:30

> "Do psí k..." případně "do rybí k..." jsou kletby, které jsem nasbírala > v průběhu života. [...] "do rybí k... a ko[ň]ský prdele" Že jsem tak smělý, v knížkách je to taky vytečkováno, nebo čtenáři dostanou za své peníze plnou hodnotu? ;-)
RE: RE: <|>
Petra Neomi - 01. 07. 2008 19:55

Sice je trojtečka moje obsese,ale nadávky vždycky poskytuju v originálním znění :)) Vlastní krev argotem přímo kypí :)
RE: RE: RE: <|>
Pecullus - 02. 07. 2008 08:37

Takže to chce ještě dodat - kniha nepřístupná do 18 let. Aby Petra nekazila mládež.:D
RE: RE: RE: RE: <|>
Fenris 13 - 02. 07. 2008 08:45

Pecullus: Já Ti nevím, to by to varování muselo být i u této ukázky neb Lota se s tím nemaže a onen rybí orgán tu zmíní :-)))
RE: RE: RE: RE: RE: <|>
Pecullus - 02. 07. 2008 10:25

To by stálo za úvahu - oznámení na vnitřní straně knihy. A nebo barevnej pruh dole na obálce a v něm. Varování, tato kniha není vhodná pro osoby mladší 18 let. Na stránkách to jde snadni ošetřit odklepnutím tlačítka že ti už bylo 18. :D ale kdyby bylo na knize takové varování tak by byl zájem z řad puberťáků mnohonásobně větší - police obleženy, zásoby vyprodány...kritici s infarktem.
RE: páska - sex, jak se to rýmuje?
Jan Vaněk jr. - 02. 07. 2008 11:12

> A nebo barevnej pruh dole na obálce a v něm. Varování, tato kniha > není vhodná pro osoby mladší 18 let. [...] > :D ale kdyby bylo na knize takové varování tak by byl zájem z řad > puberťáků mnohonásobně větší - police obleženy, > zásoby vyprodány...kritici s infarktem. Přesně tohle už zkusil Netopejr s http://fantasya.cz/zbozi/hry-na-bolest ale výsledkem si nejsem jistý.
Obálka
Jana677 - 02. 07. 2008 14:23

Je třeba kladně ohodnotit také výbornou obálku a vkusnou grafickou úpravu knížky. Styl malby Lubomíra Kupčíka se dokonale hodí k akčně laděným knihám (na druhou stranu bohužel příliš nepasuje k pomalejším, atmosférickým věcem jako "Říše strachu" nebo "Já, legenda" - po malířské stránce OK, jen nálada, pocit z těch knih je někde úplně jinde). Ale v tomto konkrétním případě palec bezvýhradně nahoru, dobrá práce:-).
RE: RE: páska - sex, jak se to rýmuje?
Petra Neomi - 02. 07. 2008 15:40

Jako reklamní trik dobrý :) Ovšem Psí zima není žádný erotický román, ač se to z ukázky může tak jevit a většinu zmiňovaných slov už moje dcera přinesla ze školky, takže není třeba se obávat, že by je mládež neznala. U Her na bolest to bylo něco jiného, to byly opravdu erotické povídky, kde jsem zálibně prodlévala u každého šlice po biči a fantasy tam byla spíš jen kulisou :) No, přiznám se, že tady jsem chtěla trochu ohrát provařený motiv Romea a Julie, ale, jak vidno, zaklínači holt nejsou žádní Kapuletové :) Lépe řečeno, nějak jsem je nepřinutila, aby byli :)
Psí zima = hit horkého léta
Fenris 13 - 03. 07. 2008 08:22

Tak včera jsem knihu konečně sehnal, do rána se mi ji podařilo přečíst asi polovinu a zhodnocení je jednoduché - zatím nejlepší kniha letošního léta, dokonce se mi líbí o psí chlup víc než skvělý Bivoj Běsobijce... promiň Ďuro :-)) Trojka Lota, Torge a Urian je minimálně stejně sympatická jako duo Moire a Desmond a Tinu Salo (ač ji mám rád) s přehledem válcuje. Je to prostě nářez a doporučuju všema deseti, bojuje a souloží se ostošest, hlášek je tam snad víc než v Pulp Fiction, tohle mám moc ráááád. Intelektuálové ruce pryč! A že hlavní hrdinka mluví jak dlaždič? Je možné, ba pravděpodobné, že někdo bude opět pohoršen. A víte co? Je mi to úplně u prdele :-) Já si tu holku zaklínačskou neumím jinak ani představit. Geralt může do důchodu, našel se nástupce více než zdatný. Už se těším až vypadnu z práce a budu si to moct dočíst...
RE: Psí zima = hit horkého léta
Eli - 03. 07. 2008 11:09

Fenris13: No super, nejdřív mě namlsá ukázka, pak ty a čas dojít do knihkupectví prostě momentálně nemám, asi nedám na staré dobré rady a začnu propadat panice.
RE: RE: Psí zima = hit horkého léta
Fenris 13 - 03. 07. 2008 11:17

Eli: klidně propadni panice, ale do knihkupectví zajdi :-) Psí zima se mi líbí minimálně stejně jako Nakažení a je to rozhodně lepší než Tina Salo - ta se mi sice líbí též (a hodně), ale nemůžu si pomoct, fantasy prostě Petře Neomillnerové sedí líp....
Zvednuté všechny čtyři palce
gowana - 03. 07. 2008 20:45

Preji vsem pekny podvecer, no, rada bych se ujala i kritiky, ale tadyhle u Petry to bohuzel nejde, zvlaste ne u Psi zimy, ktera me pohltila a ja dva dny nevnimala realitu. Zila jsem ve svete teto knizky a svete nediv se, bylo mi lepe nez v tom realnem. Ne, ted vazne, kniha je opravdu velmi dobra, jedna z nejlepsich ktere jsem kdy cetla (a to jich malo vazne nebylo). Jeste bych chtela podotknout k diskuzi o vulgarite.. ta vulgarita tam proste patri at chcete nebo ne, vulgarita byla je a bude, nemuzeme pred ni zavirat oci.
...
Dann - 03. 07. 2008 21:34

Tak jak Vás tu tak "poslouchám", tak asi taky neodolám a koupím... Až seženu něco čím to zaplatit. Škoda že na Fantasyi neprodávají na dluh, já jsem bohužel momentálně na suchu :)
RE: ...
Pecullus - 04. 07. 2008 08:13

Ty seš na suchu, já zas prošel hnusnzm deštěm tak sem jak utopená krysa. Mno ukazka mě namlsala, takz si jí koupim. Ale až za 2 týdny, momentálně mam moc práce takže bych četl místo spánku a vypadal jak zombie.
RE: ...
gowana - 04. 07. 2008 09:11

Kupuj rychle dokud je;) ja ted nejvic utracim za knizky, coz je u zenske asi trochu divne, spis by to melo bejt asi za hadry spravne.... :D
RE: RE: ...
Fenris 13 - 04. 07. 2008 09:15

Pecullus: Jak, moc práce??? Srovnej si priority chlape :-))) Včera jsem to lačně dočetl a ačkoliv se mi Nakažení líbí o psí chlup víc, tak musím Psí zimu rozhodně doporučit, je to skvělá kniha. Prostě vedle Kulhánka, Žambocha či Červenáka tu je další stálice domácí scény, u které je kvalita a hlavně skvělá zábava zaručena. Díky Petro. Btw ještě k obálce, souhlasím s Janou677 že obálka je to hezká, ale opravdu vypadá Urian takhle??? Nějak se mi to nezdá... :-)
RE: RE: ...
Eli - 04. 07. 2008 09:17

gowana: proč by to mělo být divný? já taky utratím víc za knížky než za oblečení. upřímně - knihkupectví je jediný krám,kde nakupuju ráda, v ostatních dostávám osypky :-)
RE: RE: ...
Dann - 04. 07. 2008 09:40

gowana: Já utrácím jenom za knížky, ostatní mi zatím pořídí rodiče :) Bohužel jsem ale předevčírem vymetl jedno knihkupectví, takže už nemám co utrácet :) Jinak souhlasím s Eli, knihkupectví je asi jediný rozumný obchod, který byl zatím vymyšlený :)
RE: RE: RE: ...
gowana - 04. 07. 2008 13:49

Tak tak, vidim ze chytri lidi kteri umeji utracet za chytre veci jeste nevymreli.....:)
RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 04. 07. 2008 20:33

Tak, Zimu už mám na skladě... Naštěstí moji sponzoři ještě nevyschli :)
RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 04. 07. 2008 21:44

No tak moji sponzori jsou uz bohuzel sussi nez listi na podzim a tak nezbyva nez ze si musim knihy kupovat sama a ono uznejte na chudou studentku navic tak ctivou je to docela palka..no,ale kdyz to stoji za to..
RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 04. 07. 2008 22:59

Přesně tak. Nebylo by špatné, kdyby literaturu mladistvým sponzoroval stát, jinak bude číst (vlastně už čte) jen malé procento české populace :) I když nevím, jestli zrovna Psí zimu by uznali jako četbu plnohodnotně naučnou, bez které mládež zvlčí :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 05. 07. 2008 10:44

(7x RE:) jsme blazni :D ale zato jedini, kteri ozivuji diskuzi u Psi zimy a to velmi inteligentnim zpusobem! Ja uz davno zvlcela, ovsem kdyby byly knihy zadarmo a stat nam je sponzoroval, jiste bych se nebranila dalekosahlejsimu zvlceni..!!
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 05. 07. 2008 13:54

(RE po osmé:) Moje řeč :) Už jsem u osmé kapitoly (začal jsem číst hned, a to na mě doma čekaly Kingovi Misery a Zelená míle, Prachettovo Pyramidy, Knaakovo Křišťálový drak, Koontzovo Rychlost a spousta dalších, které jsem měl na programu), a zatím super - rozhodně se mi líbí více než Nakažení, u kterého se přiznám, že jsem zatím přečetl jen polovinu, a také o špetku víc než Tina Salo, jejíž oba díly jsem přečetl za jednu noc. Musím říct, že ještě před měsícem jsem měl v knihovně sotva jednu knížku od českého autora, možná ani to ne, a dnes už se mi jich tam válí více než patnáct (JFK, Tina Salo, Nakažení, Koniáš...). Je super, když i tady, v té malé zemičce, máme tak kvalitní autory :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 05. 07. 2008 18:47

(RE: podevate a kolik jich jeste bude??!:-) Cti cti, pocitam ze ted uz to bude tak kapitola dvacata.. nedivim se , ze jsi zacal tohle bichli, i kdyz jsi dal onu prednost asi jenom diky nasim chvalozpevum na Psi zimu. Taky jsem davala prednost zahranicnim autorum a cechy opomijela, ale co jsem dostala do ruky Vlastni krev..vzpominam na tu chvili, byla jsem jeste mlada a klasy zrovna dozravaly....no nic, opet se nechavam unaset svetem knizek. Tina Salo je perfektni, ale co teprve Hry na bolest, to jsou mi hratky..:-P
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 05. 07. 2008 20:07

(RE: Podesáté. Kolik ještě, to je jen na Tobě :-) Bohužel Hry na bolest jsou pro mě ještě nepřístupné, jak stojí i na obálce :-)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 05. 07. 2008 20:50

(RE: po jedenacte, bude jich hodne :P ale asi nas tady nebudou mit radi, ze tady tak spamujeme). Hry na bolest jsou sice od 18 lůet, ale to alkohol taky.....a kdo to dodrzuje? :D
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 05. 07. 2008 21:31

(RE: Po dvanácté, pořád se bavíme k tématu :). Toť pravda, ale problém je v několika věcech: a) alkohol je levnější, nepotřebujeme sponzory, b) alkohol se dá vypít na jednom místě, kdežto u knížky by jsme byli spatřeni, c) v knihkupectví by nám to asi neprodali, zato alkohol se dá koupit snadno. A tak dále, a tak dále :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 05. 07. 2008 22:03

(RE: potřinácté..proc musim mit nestastne cislo ja?! :(, ale pravda..stale se nase diskuze ubira k tematu, budiz nam tedy souzen vecny klid. Nemuzu souhlasit ale hned s nekolika body, tak treba za a)neni levnejsi ve vetsim mnozstvi a o to preci jde :-P a treba jeste za c)kdyby jsi moc prosil mozna bych Ti knihu koupila, ale ne ze bys to pak praktikoval ve skutecnosti.....ony jsou nektere veci opravdu velmi....... preber si to :), a nebo bys svym muznym sarmem mohl prodavacku v obchode umluvit..moznosti je hodne..staci mit fantazii a umet si vybirat
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 05. 07. 2008 22:54

(RE: Počtrnácté. Příště si ho beru já :) K tomu c) - Tvá fantazie musí být opravdu vyjímečná, když věříš v můj šarm :) Ale horší by bylo, kdyby to nebyla prodavačka, ale prodavač... To by jsi musela asi opravdu nastoupit Ty :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 06. 07. 2008 08:47

(RE: po patnácté, no jenom aby, beru Te za slovo:P ) jeste jsem opomnela napsat nesouhlas k bodu b-nemusis byt u knizky spatren pokud vyuzijes skrytych mist..jedno mohu doporucit hned zcerstva -takova skrin a v ni si svitit kapesni svitilnou, no neni to vynalezave? Ma fantazie opravdu nezna mezi.... Samozrejme, kazdy muz ma v sobe arm stejne jako kazda zena vasen :D (fantazie na plne obratky, z hlavy se kouri......)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 06. 07. 2008 10:28

(RE: Po šesnácté. Teď jde o to kde bude to přístě :) Tvé přesvědčování je sice dost účinné, ale na druhou stranu znám lepší příležtostni na čtení než být (při mojich téměř dvou metrech) naskládaný ve skříni a kazit si tam oči :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 06. 07. 2008 10:49

(RE: po sedmnácté. Ted zapoj uzdu fantazie Ty :) taktez znam dobre mista na steni, nejvice preferuji na strome ci v mem utulnem okne s vyhledem na stolete stromy..odraz slunce zde odhaluje smyslnost vetvi i listi..ach jak romanticke :P
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 06. 07. 2008 10:56

(RE: Po osmmnácté. Až nás tady odsuď vyhodí, přesuneme se na diskuzi o Nakažení, ne? :) V okně... To mám další malý problém, a to to, že z okna mám výhled tak na sousedovic dům. To moc romantické není :) Ale na tom stromě, to zní lákavě :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 06. 07. 2008 11:10

(RE: po devatenacte, vzal jsi mi me stastne cislo!!!!!,samozrejme, budeme se presouvat co to jen pujde..), samozrejme..pokud bydlis na vesnici jako ja je uplne nejlepsi zalezt si nekam daleko od vsech -nejlepe na strom-tam Te nikdo hledat nebude, to mi ver a muzes se plne oddat svetu elfu, carodejek (ty jsou nejlepsi;) ci statecnych rytiru..
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 06. 07. 2008 12:23

(RE: Po dvacáté, příště Ti ho nechám, ale nezdá se Ti, že už jsem nějak moc hodnej? :P ) S tím stromem to asi vyzkouším, díky za typ, ale pořád asi nejvíc preferuju opuštěný dům (ještě lépe chatu), půlnoc, bouřku, a nějaký ten pěkný horůrek...
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 06. 07. 2008 20:43

(RE:po dvacáté prvé, hodnej, to ne, to bych uz mela u dveri puget bilych ruzi :P samozrejme..vyzkousej strom a muzes si najit plno rozlicnych jinych mist, ktera prekypuji pozitivni energii, co takhle hrad hukvaldy, tam se da prosedet s knihou cele odpoledne v lesich mezi stoletymi stromy:)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 06. 07. 2008 21:32

(RE:po dvacáté prvé za bé) pulnoc..bourka..opusteny dum..pan bude romanticka povaha:)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 06. 07. 2008 23:05

(RE: Po dvacáté druhé. Už jsem se zmínil že nemám ani na Psí zimu, natož na puget :) Pozitivní energie... Tu já moc nemusím, k fantasy se hodí možná tak u Tolkiena nebo Lewise, ale k takovému Kingovi, nebo zrovna paní Neomillnerové to jaksi nepasuje :) Z toho co čtu by se to hodilo maximálně k Prachettovi a Zeměploše... Jinak asi nic, pozitivní energii vyhazuji oknem :) K té romantice - tu situaci jsem zažil jen jednou, a bylo to opravdu úžasné - za jednu noc jsem přečetl dvě celé knihy, respektive dva horory :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 07. 07. 2008 09:52

(RE: po dvacáté třetí, videl jsi film "23"? :P taktez mam radeji temnou atmosferu a magicke zakouti, i kdyz pan Tolkien a knizka Hobit..to je proste stylova fantasy, tu musi mit rad kazdy i s jeho pozitivni pohadkovskou energii!! Ale vskutku..nic romantictejsiho nez precist za noc cele 2 horory by me nenapadlo:D
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 07. 07. 2008 10:00

(RE: Po dvacáté čtvrté. Neviděl, je to dobrý?) Jo, Hobit je klasika... Ale jak říkám, mezi fantasy je to poněkud ojedinělé dílko. Opět k romantice - mě to přijde spíše hrůzostrašné než romantiké, Ty musíš být zajímavá povaha :)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 07. 07. 2008 10:16

(RE: po dvacáté páté, je to perfektni, strasne psychousske :D )prejdu rovnou k romantice, ano ano, jsem velmi zajimava povaha a malokdo se ve me vyzna a nejhur se vyznam ja sama v sobe, predpokladam ze jsem v minulem zivote byla nejaka carodejka v dobe raneho novoveku ktera si varila ve velkem kotli novorozenata, ktere se dobre jedly nebot nemely az tak ztvrdle kosti. Miluju romantiku :D
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
Dann - 07. 07. 2008 15:51

(RE: Po dvacáté šesté. Možná že si to seženu...) Jó, tak to já si zase připadám že jsem byl nějaké to dítě :P
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: ...
gowana - 07. 07. 2008 20:57

(RE: po dvacáté sedmé, sezen stoji to za to..mirne depresivni..:P , budu Ti muset neco rict..i ja byla tenkrat dite..kazdy byl jednou dite, ale co ze me vyrostlo?! Ani nevim jestli je horsi ta carodejka z minuleho zivota ci ja v nynejsim zivote :D
kušte vy dva. Koupil přečet a mírně na rozpacích č...
JP - 08. 07. 2008 16:35

kušte vy dva. Koupil přečet a mírně na rozpacích čte se to dobře, vcelku logický, ale spousta věcí my vcelku chybí dovysvětlit no snad další díly.
RE: kušte vy dva. Koupil přečet a mírně na rozpacích č...
Petra Neomi - 08. 07. 2008 17:33

Tohle není první díl cyklu, je to samostatná kniha, ovšem je velmi pravděpodobné, že se Lota ještě v nějakém románě vyskytne. Vystupovala ovšem už ve třech povídkách, takže možná najdeš odpověď na otázky tam. Konkrétně je to (řazeno chronologicky) Mlynářčina náruč, Stříbro je, když... a Zmetek z temnost. První dvě v Hrách na bolest, třetí v Legii nesmrtelných.
RE: RE: kušte vy dva. Koupil přečet a mírně na rozpacích č...
lenkask1 - 14. 07. 2008 20:26

>Zatím jsem v polovině a jsem spokojená:) Moc dobře se to čte a moc mě to baví!!! moc děkuji P.N.
RE: RE: RE: kušte vy dva. Koupil přečet a mírně na rozpacích č...
LENASK1 - 23. 07. 2008 08:43

> Dočetla a už ted mi všichni chybí. Několikrát mě napadlo,že bych to i ráda viděla dobře zfilmované. Vrhám se na další knihu P.N. a moc děkuji za to,jak snadno se jejími příběhy utíká do jiných světů,životů.
Psí zima
wiwi - 26. 07. 2008 13:31

Dočteno a líbilo se. :-)
Petra v Blesku pro ženy
wiwi - 07. 08. 2008 22:36

Ještě vám povím jednu věc. Našla jsem Psí zimu s kratičkou anotací v knižních tipech v časopisu Blesk pro ženy (spravedlivě se ohrazuji, že já to nečtu - to jiné členky rodiny). Mazec! :-)
RE: Petra v Blesku pro ženy
Eli - 08. 08. 2008 08:08

:-D nevím jestli zrovna tohle je ta správná cílová skupina :-D jinak zrovna Psí zimu čtu a zatím jsem velmi, velmi spokojená
RE: Petra v Blesku pro ženy
Jan Vaněk jr. - 08. 08. 2008 13:51

> Našla jsem Psí zimu s kratičkou anotací v > knižních tipech v časopisu Blesk pro ženy (spravedlivě se ohrazuji, že > já to nečtu - to jiné členky rodiny). Mazec! :-) Jojo, je pod hlavičkou FANTASY mezi Jak poznat osudového partnera, Dějiny magie a filmem Zapomenutý ostrov: Dobrodružný příběh hýří drsnými i milostnými scénami a zrcadlí se v něm věčný boj dobra a zla. Zaklínačka Lota čelí stvůrám a má i problémy v cechu zaklínačů, kterým se nelíbí její poměr s upírem. Akční dynamickou fantasy přečtete jedním dechem.
Psí zima
Gilraen - 29. 08. 2008 01:06

Jé,Petra se účastní diskuze?Obdivuhodné!Můžu tykat?Jsem starší...trošinku.Když jsem přečetla prvních pár stránek,měla jsem chuť knihu hodit do koše.Jak děj šel dál,začaly mě koniášské choutky opouštět,teď se začínám konečně bavit...vůbec to není špatné!Proč je ta holka tak sprostá...a neříkej:protože je žoldák a zaklínačka!A proč je Uriáš taková slečinka...a neříkej:protože je vampýr!Jak tě tenhle příběh vůbec napadl?Stephenie Meyer našla inspiraci ve snu.
RE: Psí zima
Petra Neomi - 29. 08. 2008 20:39

> Jé,Petra se účastní diskuze?Obdivuhodné!Můžu tykat?Jsem > starší...trošinku.Když jsem přečetla prvních pár stránek,měla jsem > chuť knihu hodit do koše.Jak děj šel dál,začaly mě koniášské choutky > opouštět,teď se začínám konečně bavit...vůbec to není špatné!Proč je > ta holka tak sprostá...a neříkej:protože je žoldák a zaklínačka!A proč > je Uriáš taková slečinka...a neříkej:protože je vampýr!Jak tě tenhle > příběh vůbec napadl?Stephenie Meyer našla inspiraci ve snu. No, jestli jsi v mém věku, tak jsi knihu nejspíš zabavila mláďatům, ne? :) Ad Lota - ona ani není tak sprostá (se svým slovníkem by zapadla na většinu našich redakčních porad :), ale spíš prostá. Po intelektuálce Moire jsem chtěla někoho, kdo pořád neřeší nesmrtelnost chrousta, případně komplikované vztahy ke komplikovaným milencům. Zrovna tak Uriáš není "slečinka",je jen takový, jako většina z nás. Bytost, která v zásadě nepreferuje násilná řešení a sahá k nim jako k poslednímu možnému prostředku. Upřímně řečeno, většina lidí, kteří knihu budou číst, by reagovala jako on. Člověku se z příjemného, bezpečného, civilizovaného světa nechce a tak Uriáš teprve s Lotou a Torgem poznává nástrahy života "dole". No a pokud jde o ideu, prostě jsem psala povídku do Pevnosti (v časech, kdy jsem toho ještě nepsala zdaleko tolik, co teď) a připadalo mi zábavné otočit fantasy klišé o jemné slečince, která se zamiluje do drsného zabijáka. Tušila jsem, že si s kontrastem prostředí a vychování hrdinů užiju spoustu legrace.
Povídky o Lotě
Petra Neomi - 29. 08. 2008 20:50

No a když už jsem tady, tak musím avizovat, že jsem začala psát první z plánovaných povídek o Lotě, tahle bude převážně o Volmarovi a Lotině nepříliš záviděníhodné matce. No a třetí Tina je na korekturách, zkrátka "show must go on".
RE: RE: Psí zima
Gilraen - 30. 08. 2008 00:38

Díky za reakci.No,mláďátka nejsou...zabavila jsem ji sama sobě.Ale proč by "starucha" nemohla číst fantasy?Ne,na Steelovou se ještě necítím dost zralá...S tím slovníkem,i s tím ostatním jsem si samozřejmě dělala srandu.Máš ve všem pravdu.Ale kam se poděl krásný český jazyk našich babiček?Na Uriášovi mi vadí ta přejemnělost,pro vampýra netypická.Neměl by to být predátor?Enno je sice sígr,ale je vtipný.Já vlastně tvé knihy teprve poznávám,jsem zvědavá na to ostatní.
RE: RE: RE: Psí zima
Petra Neomi - 30. 08. 2008 01:14

No, vlk je taky predátor a je to plaché zvíře :) Ono je to částečně vysvětlené v povídce Stříbro je, když... nevím, jestli tu má smysl vypisovat děj. Prostě je to stejný princip, jako když jeden z bratrů zemře na předávkování a druhý se bojí i dát si panáka. Navíc, drsných upírů všude je, mí vampýři jsou rasa, rodí se tak, nevznikají žádným krvavým procesem a Urian je částečně po tatínkovi, což je ňouma :)
RE: RE: RE: RE: Psí zima
Gilraen - 30. 08. 2008 01:58

No ju,máš pravdu.Třeba Meyerová z lykantropů udělala ochránce lidí-před vampýry-,ze svých vampýrů vegetariány...Každý autor to uchopí jinak,což je super.K taťkoviňoumovi jsem ještě nepokročila,
RE: RE: RE: RE: Psí zima
Gilraen - 30. 08. 2008 02:06

No ju,máš pravdu.Meyerová udělala z lykantropů ochránce lidí(!!!),ze svých vampýrů vegetariány...Každý autor to zkrátka uchopí po svém a tak to má být.K taťkovi ňoumovi jsem ještě nepokročila,už se na něj moc těším...zatím jsem u starostlivé mamky a brášky Makariho.
RE: RE: RE: RE: RE: Psí zima
Gilraen - 30. 08. 2008 02:10

Gilraen,prosím,než něco odešleš,zkontroluj si to nejdřív a neblbni...Pardon,Petro,jsem nějak unavená...
RE: RE: RE: RE: RE: RE: Psí zima
Petra Neomi - 30. 08. 2008 02:36

Nojo, tak to možná ještě i Uriáš složí reparát a dále v textu se předvede jako chlap :)
Názor
eMPage - 31. 08. 2008 14:57

Paní Neomillnerová opět dokázala, že je mistrem svého oboru. Vlastní krev a Hry na bolest byly trochu slabší (omlouvám se, ale nemohu si pomoct), ale poté knihy u Fantom Printu, ale i od Trifidu, ty už jsou opravdu skvělé. Psí zima přivádí poslední do trojky a mě nezbývá jinak než opět pochválit svkvěle vymyšlený příběh plná akce, násilí a drsného humoru. Styl psaní se mi opravdu líbí a doufám, že i další knihy budou stejně dobré, jako doposud. Jen ještě osobní otázka, která mě trápí již delší dobu, jaká je vaše skutečná podoba? Když budu brát poslední číslo Pevnosti (09/2008), je to ta na straně 25, nebo ta, kterou máte ve sloupku o Magii na straně 101 ? Přeji hodně úspěchu do budoucna :-)
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Psí zima
Gilraen - 31. 08. 2008 22:26

> Nojo, tak to možná ještě i Uriáš složí reparát a dále v textu se > předvede jako chlap :)Pardon,nějak jsem to nepochopila...ale to je jedno...Co vlastně znamená ten upíří křik,proč křičí?Ještě jsem se s tím nesetkala.Tedˇbych si taky s chutí zakřičela ,ale raději půjdu do kanafasu.Bohužel jsem s knihou nepohnula dál,nějak mám málo času,snad neztratím nit.A ohledně Uriáše-já si myslím,že chlap je,pouze to obratně skrývá.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Psí zima
Gilraen - 31. 08. 2008 22:29

Jsem zase šikovná...raději už nebudu používat citace,když to neumím.Prostě to není moje parketa...
RE: Názor
Petra Neomi - 02. 09. 2008 09:40

Ohledně fotek... no, na obou fotografiích jsem já, ale jak ve skutečnosti vypadám, to asi nejspíš poznáte až v reálu :))
RE: RE: Názor
eMPage - 02. 09. 2008 09:56

V tom případě doufám, že se mi poštěstí vás někde naživo vidět :-)
Upíří křik
Gilraen - 02. 09. 2008 20:56

Zajímalo by mě,co je to vlastně upíří křik...Asi to není důležité,v jiných knihách s podobnou tématikou jsem se s tím nesetkala,ale fakt mě to zajímá.A jak je možné,že i Lota ...
RE: Upíří křik
Petra Neomi - 02. 09. 2008 23:27

na upíří křik nemám copyright, tuším, že je to v jedné povídce od Sapkowského a navrch jsem to viděla v několika filmech. V mém podání je to prostě tlaková vlna, která se chová jako tlaková vlna :) Podle kondice, zkušeností, věku a jiných schopnostní křičícího je tu silnější, tu slabší. Jak Lota přišla ke křiku je popsáno v povídce Zmetek z temnot, v kostce... umírala, Uriáš ji pokousal a vzhledem k tomu, že Lota není člověk, ale kříženec člověka a temného elfa, tuto schopnost částečně získala, ale rozhodně ne v takové intenzitě jako rodilí vampýři. Tož tak :)
RE: RE: Upíří křik
Gilraen - 03. 09. 2008 20:04

Tož tak...No,už vím jak je to s Lotou,pochopila jsem to z tvé knihy.Szapkowski není můj šálek čaje,tak jsem to o tom upířím křiku nečetla...ale je to zajímavý nápad-i když Szapkowského.Zatím jsem se v knize dohrabala do boje v Lusenu.Není to tím,že by mě to nebavilo,naopak,ale není čas,není vůbec žádný čas...Tož tak.
Lota a ost.
Gilraen - 03. 09. 2008 23:17

Petro,v nějakém příspěvku jsi uvedla,že se možná Lota a další postavy mohou někde objevit.Ale vážně,nechtěla bys o nich ještě něco napsat...třeba další knihu?Vím,jsi až po uši v práci,ale třeba jednou...Je mi ta tvoje upíří rodinka sympatická-asi mám úchylku na upíry.
RE: Lota a ost.
Petra Neomi - 04. 09. 2008 10:47

O Lotě teď píšu, ale většina povídek, které dávám dohromady, bude o Lotě před seznámením s Uriášem, takže tam moc upírů nebude. Elfové ano, víly ano, upíři zřejmě ne :)) Taky tam budou knihovníci :) Pokud budeš trpět po dočtení Loty upířím deficitem, doporučuju Zmetka z temnot a Stříbro je, když, tam už Uriáš je. A pak samozřejmě Tinu, třetí díl je právě na jazykové korektuře, upírů je tam tentokrát nadnormativní množství, a řeší převážně vnitřní problémy evropského upírstva :) Další román o Lotě bude možná časem, je taková pitomá, že o ní ráda píšu :)
RE: RE: Lota a ost.
Eli - 04. 09. 2008 13:29

To ráda slyším, na povídky se těším a snad jednou dojde i na další román o Lotě, já o ní tak ráda čtu, asi proto, že je taková pitomá :-)
RE: RE: Lota a ost.
Gilraen - 05. 09. 2008 23:28

Eli Eli:Lota není pitomá,to ne,snad jen trochu trhlá...a sprostá jak dlaždič,jinak ale správná.Petra:Jsem ráda,že ještě bude něco o Lotě,Uriáše mám ráda,je to fajn fajnovka,ale brala bych i jiné upíry-na množství nezáleží.Budou elfové?Ty mám také ráda,víly mi nevadí.Knihy s upírem jako hlavní postavou nemusím,spíš mě baví příběhy,kde se řeší vztahy člověk-upír...a když jsou ty vztahy milostné, je to úplně nejlíp.Musím se na Tinu podívat,je to zase něco jiného.U nás je ale této literatury němnógo.
RE: RE: RE: Lota a ost.
Eli - 08. 09. 2008 08:26

Já jen citovalu Petru ;-)
RE: RE: RE: Lota a ost.
Petra Neomi - 08. 09. 2008 09:55

Elfové budou, koneckonců, Lotin otec je elf. Mmch, pokud bys ráda něco o lidech a elfech, sežeň si povídku "Ta, kterou smějí sedlat jen bohové", myslím, že by tě mohla zajímat. Vyšla v Pevnosti a v knize Hry na bolest.
Urian a Uriáš
Nemo - 08. 09. 2008 18:59

Koukám, že diskuze běží - a protože jsem se do Psí zimy konečně pustil, tak se můžu zapojit i já. Zatím to vypadá dobře, knížka je čtivá, zábavná a tak dál (chvály není nikdy dost), ALE myslel jsem, že je to první díl cyklu, jenomže, jak jsem zjistil, postavy už mají nějakou tu kampaň odehranou a Psí zima vypadá spíš jako druhé nebo nějaké další pokračování. Pořád jsou tam odvolávky na to, jak někdo před tím zemřel, jak někdo někomu zachránil život a tak podobně, postavy už mají svůj klovací pořádek, nebo spíš "spací" pořádek (kdo s kým spí). Teprve teď (z diskuze) se dozvídám, že Psí zimě předcházely nějaké předpříběhy. No, už jsem to konečně překousl a dostal se do děje, akorát mi dělá potíže Urian - Uriáš. Zpočátku jsem měl pocit, že jsou to dvě postavy, teď už je mi jasné, že jenom jedna, akorát nevím, jestli "to druhé" (nejspíš Uriáš) je přezdívka nebo řádění wordovského korektoru.
RE: Urian a Uriáš
Petra Neomi - 08. 09. 2008 19:12

Psí zima je první samostatný romám, ale se stejnými hrdiny už vyšly tři povídky (romány píšu jen o postavách, které si oblíbím ;). A Uriáš je opravdu, hm, zdrobnělina obřadnějšího Uriana. Mělo by to být jen v přímé řečí, případně v vnitřních monolozích postav.
RE: Urian a Uriáš
Gilraen - 08. 09. 2008 22:37

Urian-Uriáš,to neřeš.Já pochopila hned,že jde o jednoho týpka-přijde mi to spíš jako taková domácká podoba jména,jako když říkáš Josefovi Pepa...ale Petra to už vysvětlila.Mě spíš dělá problém pochopit jeho dost zvláštní,i pro vampýra dost netypickou ,povahu.Je,mírně řečeno,dost zvláštní...Ani já nečetla to,co předcházelo Psí zimě,ale je tam dost náznaků.Lecos pochopíš.
RE: RE: RE: RE: Lota a ost.
Gilraen - 08. 09. 2008 22:45

Hmmm,dost mě zajímá,jak vidíš elfy ty...Já miluju Tolkienovy elfy.On je sice dost zidealizoval,zkrásněl,ale ta jejich éteričnost se mi líbí.Nemám ráda taková ty temné příběhy .I Tolkienovi elfové byli dřív dost temní,ale časem zmoudřeli,vyrostli...tak to má být.
RE: RE: RE: RE: RE: Lota a ost.
Petra Neomi - 08. 09. 2008 23:55

Mno, nevím, jestli mí elfové jsou temní... spíš jsou dekadentní. A k těm povahám, rasa nenese povahu, jen jistou pravděpodobnost. :) Asi jako u psů... českoslevenský vlčák má být nedůvěřivý, ale ne všichni jsou takoví... labrador k dětem, ale zrovna tak mu děti můžou jít na nervy. A když má takovýho tátu... No, pořád jsem hodně zatížená chovatelským hlediskem :)
Enno - hlas lidu, hlas boží
Petra Neomi - 15. 09. 2008 14:57

Tady se celkem pilně diskutuje, takže než zprovozním diskusi na svých stránkách, dám to aspoň sem. Chtěli byste povídku jen o Ennovi? :)
RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Dann - 15. 09. 2008 15:31

Určitě, je to sympaťák :))
RE: RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Petra Neomi - 15. 09. 2008 20:01

Mluvíme o té samé osobě? :)
RE: RE: RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Dann - 15. 09. 2008 20:55

Jistě, nevím sice, jak to děláš (děláte), ale u všechny Tvoje (Vaše) postavy jsou mi sympatický, ať jsou to sebevětší svi*ě ;)
RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Eli - 16. 09. 2008 08:40

Taky se přimlouvám za samostatnou povídku o Ennovi. Je to zajímavá postava ;-)
RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Gilraen - 18. 09. 2008 19:00

Tak o tom nepochybuj,že chceme něco o Ennovi!Některé bestie mají něco do sebe...A ohledně té temnosti Tolkienových elfů-určitě znáš Silmarilion,tak víš,že nebyli vždy tak moudří,krásní...třeba rebelský Fëanor...
RE: RE: RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Gilraen - 18. 09. 2008 20:44

Petro,určitě sis všimla,že má Psí zima za minulý měsíc slušnou prodejnost...a určitě ještě poroste.Blahopřeju,jen tak dál!
RE: RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Petra Neomi - 18. 09. 2008 21:10

Nojo, ale mí padouši, na rozdíl od dekorativních tolkienovských, jsou buď pedofilové, nebo mají kapavku, nebo tak něco :)) Uvidíme, co vymyslím na Enna, ale vzhledem k tomu, že to bude z doby před Psí zimou, nemůže to být nic fatálního :)
RE: RE: RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Gilraen - 18. 09. 2008 21:27

No moment,dekorativní?Tomu slovu nerozumím...Kapavka,pedofilie-asi měli jiné starosti,například jak nejrychleji vyvraždit své rodinné příslušníky...Hm,pěkně dekorativní.I když četla jsem už o hnusnějších elfech.Ale ti holt neviděli Stromy,nemělo je co osvítit.Ty jim teda dáváš na frak.Abych pravdu řekla,moc se na tvé elfy těším.A na Enna taky,padl mi ihned do oka.
RE: Enno - hlas lidu, hlas boží
Renča - 19. 09. 2008 08:47

Tak nějak jsem doufala, že bude pokračování Psí zimy, protože jsem si oblíbila nejen Lotu, ale i Enna! Takže jednoznačně jsem pro povídku o Ennovi :))
Enno
Gilraen - 19. 09. 2008 16:55

Jejda,tak nám fandové Enna narůstají!Škoda,že musí "skončit v temnotě".

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).