Poslední argument králů, Joe Abercrombie
 |
Přestože britský spisovatel Joe Abercrombie začal publikovat teprve před třemi lety, stihl si už vybudovat pověst skvělého vypravěče. Jeho cyklus První zákon je skutečně excelentní fantasy, o čemž se mohli ostatně přesvědčit i čeští čtenáři. V románech Sama čepel a Až budou viset je totiž vzal na exkurzi do světa brutality, krve a temnoty, aby tam spolu se severským válečníkem Logenem Devítiprsťákem, mrzáckým inkvizitorem Gloktou, arogantním důstojníčkem Jezalem dan Lutharem a zejména prvním z mágů Bayazem mohli prožít dobrodružství stejně drsné a napínavé jako překvapivé a záludné. Tomuto autorovi totiž nic není svaté, takže se před ním třesou „hrůzou“ všechny lety prověřené a oblíbené fantasy kánony a schémata. Dokáže je totiž přinutit k naprosto neuvěřitelným kouskům, nad nimiž pak může čtenář slintat blahem.
Přestože byly první dva díly Prvního zákona excelentní čtení, skutečné vyvrcholení cyklu přichází až s třetí, závěrečnou knihou nazvanou Poslední argument králů. Právě zde popustil autor uzdu své fantazie nejvíce a představil finále, které v mnoha směrech až vyráží dech. Občas to dokonce vypadá, jako by si Abercrombie pohrával se čtenářem stejně jako ona příslovečná kočka s myší. A nutno říci, že tahle kočka je všemi mastmi mazaná a neskutečně poťouchlá. To ovšem nijak nesnižuje kvalitu příběhu. Ba právě naopak, dává to textu příchuť originality a neotřelosti, přičemž boření vlastních konstrukcí na téma jak asi bude příběh pokračovat dál většině čtenářů jen prospěje. Ale začněme raději pěkně od začátku:
Spojené království na tom zrovna není úplně nejlépe, a navíc to vypadá, že by zakrátko mohlo být ještě mnohem hůře. Na Severu dává Bethod pořádně na frak nejlepším královským regimentům, přičemž mu pomáhá stejně tak jeho mazanost a služby čarodějky jako ignorance a řevnivost mezi veliteli královské armády. Na Jihu, po nešťastné ztrátě Dagosky, sílí hrozba ze strany Guršského císařství. Jen málokdo sice věří, že by Gurchové mohli přes moře napadnout království přímo, ale jsou přece i jiné možnosti. Aby toho nebylo málo, svrchovaný vládce Spojeného království má na kahánku, na venkově se začínají bouřit rolníci a šlechta se s urputností sobě vlastní zabývá tím, co nobilita dělá nejraději, tedy intrikováním. Prostě v Adově i okolí to pořádně vře.
A právě v této pohnuté době se do hlavního města vrací napohled neúspěšná Bayazova výprava. První z mágů si ovšem z neúspěchu při hledání Sémě nic nedělá, má totiž v rukávu pár dalších fikaných plánů. Větší či menší roli v nich mají sehrát téměř všichni členové jeho malé, ovšem pečlivě vybrané družiny. Jen zatím o své úloze v těchto plánech nemají ani ponětí. Výjimkou není ani Jezal dan Luthar, který se domů vrací jako zcela jiný člověk, než byl onen arogantní floutek, který z Adovy odjížděl. Dobrodružství má už plné zuby a jediné, po čem touží, je poklidný život někde v závětří s Ardee, k níž se upínají všechny jeho naděje. Škoda jen, že mu tato představa dlouho nevydrží. Ostatně i Ardee samotná za dobu jeho nepřítomnosti prošla jistou proměnou. A navíc, co si budeme povídat, trocha slávy dokáže člověku pořádně zamotat hlavu.
Své o tom ví i Seveřan Logen, ačkoliv jeho sláva je poněkud pochybného ražení a rozhodně mu neulehčuje snahu stát se lepším člověkem. Ba právě naopak, na každém kroku zakopává o důsledky minulých činů, které mu zrovna moc přátel nepřinesly. Teď když je Bayazova výprava u konce, vrací se zpět na Sever, aby tu dal do pořádku své účty s Bethodem. Ví přitom, že další setkání bude pro jednoho z nich osudné. A právě tady mu jeho pověst přichází na pomoc. Logen se totiž zapojí do poměrně riskantního plánu, jehož cílem je seveřanského krále vylákat a zničit. A kdo může být lepší návnadou než jeho starý nepřítel Devítiprsťák. Plán má jen jedinou chybu – pokud se něco podělá, všichni seveřanští Bethodovi odpůrci včetně Logena samotného se vrátí do hlíny.
Zatímco Devítiprsťák spěchá na Sever, v Adově se čerstvě povýšený představený inkvizice Glokta noří do tajů a úskalí vnitřní politiky Království. Tedy, abychom byli zcela přesní, pro svého arcilektora loví hlasy volitelů, kteří mají rozhodnout o novém panovníkovi země. Církev má samozřejmě zájem, aby byl zvolen jí nakloněný kandidát, takže Glokta využívá všech svých nemalých schopností a dovedností. A přestože dokáže přímo virtuózně vyhrožovat, uplácet a slibovat, má docela nabitý program. I tak mu ještě zbývá čas na pátrání po tajemstvích prvního z mágů či příčinách záhadné smrti oficiálního následníka trůnu. A to se vůbec nelíbí jeho skrytým chlebodárcům. Glokta náhle poznává, že se ocitl v pořádných problémech. Ale jako mrzák, který denně žije s neustálou bolestí, je zvyklý řezat do „živého“, takže se odhodlá k riskantní hře. Když se to vezme kolem a kolem: Co vlastně ještě může ztratit?
I závěrečnou část příběhu vede Abercrombie ve standardních třech dějových liniích, které se různě prolínají, slučují, zaplétají a rozcházejí. Jejich hlavními protagonisty jsou samozřejmě Logen, Jezal a Glokta, ovšem do děje výrazně zasahují i plukovník West a celá Logenova bývalá parta pod vedením Psího čumáka na Severu, stejně jako Bayaz v Adově. První z mágů se vůbec stává jakousi šedou eminencí stojící za většinou událostí. Ukazuje se, že je to intrikán a machiavelista prvního řádu. I on má ovšem „drobné“ nesnáze. Tou nejzávažnější je prorok Chalul, jenž má s Bayazem nevyřízené účty, které se táhnou hluboko do minulosti. Jejich nenávist je tak silná, že ji může ukojit jen smrt. Zdá se, že první z mágů svou šanci propásl, takže na tahu je prorok…
Právě dozvuky vzdálené minulosti se neobyčejně silně ozývají i v Posledním argumentu králů. Autor po všech náznacích a střípcích informací, které s takovou opatrností roztrousil po prvních dvou knihách, konečně vytahuje na světlo skutečnou pravdu. A ta je mnohdy víc než šokující, takže nejedna postava se díky ní dostává do zcela odlišného světla. To, co zprvu vypadalo jako čirý altruismus, se nyní jeví jako vypočítavost nejhrubšího zrna, jež má dovednému manipulátorovi přinést prospěch a výhody. Abercrombie strhává svým postavám masky a ukazuje jejich skutečné já, které je mnohdy neobyčejně odpudivé, nebo dokonce politováníhodné.
Snad jen představený Glokta i po tomto odmaskování zůstává stále stejným zmetkem jako dřív a stává se tak jednoznačným favoritem celého příběhu. Jeho ironické postřehy a satirické šlehy, které nešetří nic a nikoho, glosátora samotného nevyjímaje, jsou břitké, úsměvné i osvěžující a patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Ovšem také mrzácký inkvizitor dokáže překvapit. Dokonce i sám sebe, když zjistí, že i přes neustálou bolest lpí na svém životě s urputností narkomana. Ne nadarmo se říká, že slast a bolest k sobě mají velmi blízko. (Tak mě zrovna napadlo: Neříkají to hlavně ti, co provozují SM praktiky? No co, ta věta vypadá velmi inteligentně, takže to tam nechám.) Právě neustálá přítomnost bolesti dává Gloktovi jistý bizarní nadhled a jeho vnitřní výpovědi věrohodnost.
Tu oproti tomu poněkud ztrácí další z hrdinů příběhů, Logen. Abercrombie ho totiž nečekaně vrací zpět k archetypu brutálního krvežíznivého zuřivce, který si plně zaslouží přezdívku Krvavá devítka. Tento posun od zkušeného válečníka, který sice ví, kdy a proč bojoval, ale nijak boj nevyhledává, k berserkrovskému válečnému stroji působí občas trochu násilně a nuceně. Zdá se mi, že autor příliš tlačí na pilu, což způsobilo, že jeho hrdina v některých scénách není dostatečně přirozený. To ale neubírá na intenzitě bojových scén, v nichž hraje právě Logen významnou úlohu a kterým dávají jeho komentáře neskutečně realistickou atmosféru. A když už jsme u kreditu jednotlivých hrdinů, obdobný pocit jako u Logena jsem měl i u Jezala. Ten absolvuje celou anabázi s hledáním Sémě, kde vyspěje a pochopí, co je skutečně důležité, jen aby se v Posledním argumentu stal opět pitomcem. Ale možná tu ze mě mluví jen zklamání z toho, že se děj příběhu neodehrával tak, jak jsem si představoval já.
Jak už je patrné z kontextu předchozích odstavců, Poslední argument králů se odvíjí ve svižném tempu a je přímo nabitý různými akcemi a událostmi. Hrdinové se tu za pochodu musejí vypořádat se spoustou nebezpečných situací, přičemž je jejich život neustále v ohrožení. Nechybí velké bitvy ani zdánlivě bezvýznamné potyčky, temná kouzla, vražedné intriky, politikaření či láska a nenávist. Prostě všechny ingredience pořádného fantasy příběhu, které autor využívá až do poslední kapky. Výsledkem je omamný koktejl, který si posléze čtenář vychutná až do dna. A těch pár nedokonalostí všemu jen dodává na věrohodnosti.
- Joe Abercrombie: Poslední argument králů
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2009
- přeložila: Olga Machačová
- obálka: Laura Brett
- 592 stran / 349 Kč
