Věž kosmonautů, Ken MacLeod
 |
Ken MacLeod je skotský spisovatel, vystudoval zoologii, pracoval jako programátor, je znám svou zálibou v politice (techno-utopický socialista) a všechny tyto věci se odrážejí v jeho románu Věž kosmonautů.
Lidé osídlili vesmír, ale nepatří jen jim, musí se o něj dělit s dalšími civilizacemi, jako jsou například saurové, inteligentní humanoidi neodvozující svůj původ od savců, ale jak jejich jméno napovídá, od ještěrů. A pak nehumanoidní hlavonožci, kterým kosmos patří doopravdy – jen oni umí ovládat kosmické lodě budované na základě know how mikroskopických mimozemšťanů obývajících meteority poletující Sluneční soustavou a pravděpodobně ještě všude možně jinde. Nádherná a velmi originální myšlenka. Svět Kena MacLeoda je dobře a současně velkoryse navržen, jak se na space opery sluší a patří.
Ve vlastním příběhu sledujeme dvě dějové linie, jednu odehrávající se v naší blízké budoucnosti, kdy v nepokoji bublajícím světě s mocenskými bloky poskládanými naprosto nečekaným způsobem (např. liberální Rusko vládnoucí západní Evropě) hlavní hrdina pátrá po zdroji, původci a možném využití nečekaných informací. Ukazuje se, že informace pocházejí od mikromimozemšťanů a nepředstavují nic jiného než tajemství cestování kosmickým prostorem nadsvětelnou rychlostí. A to by rádi všichni.
Druhá linie se odehrává v hodně daleké budoucnosti, kdy lidé osídlili množství planetárních systémů do vzdálenosti několika set světelných let od sebe a za pomoci hlavonožců jako převozníků mezi nimi pendlují. Lidská rasa ale chce víc, potomci prvních (díky cizí technologii nesmrtelných) kosmonautů se snaží znovu dostat k tajemství jak cestovat mezi hvězdami nezávisle na blahovůli jiných ras.
Z knihy na člověka dýchne levičáctví, takové studentské květinové levičáctví, kde vás agenti nepřátelské mocnosti nezastřelí, ale maximálně vás nechají zavřít a pak vám ven pomohou protesty zainteresované veřejnosti. Levičáctví a liberalismus představovaný společností tolerovanou konzumací alkoholu, marihuany (ta nezná rozdíly a mají ji rádi jak lidé, tak saurové) a všeobecnou svobodomyslností. Politika i společnost jsou zde brány s jistým nadhledem ne úplně vážně. V MacLeodově budoucnosti je prostě práce, dobrodružství i vědy dost pro všechny. Je to svět, ve kterém by se většině z nás líbilo.
Dalším plusem je psychologizace postav. Ne nějaká drobnokresebná, ale v souladu s požadavky příběhu, postavy díky ní získávají na uvěřitelnosti, což je zejména u mimozemšťanů důležité.
Jeden z půvabů knihy spočívá ve vlastním ději, v odhadování, jakým způsobem se obě dějové linie propojí (což je patrné hned od začátku), druhý, a pro mě osobně hlavní, v poznávání celého tohohle umně zkomponovaného univerza, které v průběhu knihy zdaleka autor nestačí ukázat celé, ale naštěstí pro nás čtenáře existují další dva svazky trilogie a těmi jsou: Dark light a Engine city.
Ještě k jazyku. Hned po několika prvních větách si řeknete, že tenhle člověk není Američan – používá mnohem bohatší slovní zásobu a větnou stavbu, než je u většiny autorů ze severoamerického kontinentu obvyklé, a současně se text hladce čte. Skot…
Příjemné, zábavné čtení provokující fantazii a vybízející k čekání na další díly trilogie.
- Ken MacLeod: Věž kosmonautů
- vydal: Laser-books, Plzeň, 2009
- přeložil: Vladimír Lackovič
- obálka: Stephan Martiniére
- 320 stran / 265 Kč
