První kniha čtyřdílného Turtledovova cyklu odehrávající se asi 650 let před událostmi Videsoského cyklu. Děj se odehrává v království Makuran, sousedem a věčným rivalem Videssosu. Hlavním hrdinou je šlechtic Abivard, kterému je přednesena věštba, na které je v podstatě postaven celý příběh série: pole, které polem není, věž na kopci, kde bude získána a ztracena čest, a stříbrný štít, zářící nad mořskou úžinou. Na začátku makuranský velekrás Peroz uspořádává válečnou výpravu proti nomádům. Té se účastí i Abivard s otcem a bratry. Jenže hned v první bitvě padnou (vlastně ještě před ní – první část proroctví se naplnila) Makuraňané do pasti a takřka celé vojsko je zničeno. Abivard, jehož kůň při útoku klopýtl a shodil svého jezdce, bitvu na rozdíl od velekrále a svých příbuzných přežívá. Sice se v pořádku vrátí domů, ale s královstvím je zle. Na trůn totiž nenastoupil právoplatný Perozův nástupce Sharbaraz, ale jakýsi Smerdis, který dřív na dvoře zastával funkci správce mincovny. Abivard se brzy zaplete do událostí, které pohnou celým Makuranem. S pomocí své sestry Denak osvobodí Sharabaraze a uprchnou. Sharbaraz s Abivardem vyvolají a postaví se do čela povstání, které má za cíl usadit na trůn právoplatného nástupce. Jak jsem již napsal u „Mečů bojové legie“, cyklus Bouřlivé věky je spíše historickým příběhem z fiktivního světa, než fantasy. Magie je zde minimum (kromě zmíněného proroctví například kouzlo změny podoby použité při osvobozování Sharbaraze), autor se spíše věnuje reáliím světa, velký prostor pak dostává popis života v malé pohraniční pevnosti, kde žije Abivard. Celou dobu sledujeme právě jeho osudy, žádná další dějová linie zde není, tudíž co se nedozví Abivard, nedozví se ani čtenáři. Přesto se příběh čte celkem slušně, dokonce je zde několik nečekaných zvratů – jako třeba průběh povstání, které neprobíhá tak, jak by čtenář očekával (ale možná jde jen o autorův úmysl zaplést do děje svůj milovaný Videsoss a trochu natáhnout děj:)). Tři a půl hvězdičky.