Nenajde se snad snad nikdo, komu by nechutnal z kvalitních surovin pořádně udělaný guláš. Jakou to má souvislost s knihou Zrcadla od Petra Macka? Již, když kapitán Picard poprvé osloví svého prvního důstojníka, bude vám hned jasné, že to ani tentokrát nebude vůbec jednoduché, pro někoho, kdo má rád jednoduché, nekomplikované a přehledné příběhy by možná bylo vhodnější použít slova procházka růžovou zahradou. První důstojník se totiž nejmenuje Riker, ale Franklin. Už slyším svého bratra, jak říká, že to zas bude „pěknej guláš“. A jakmile je loď Enterprise na konci první kapitoly zničena, je mi to více než jasné. Tento guláš jsem měl na počátku odstavce na mysli. Jak se nakonec povedl musí posoudit každý sám, ale já byl (až na malou špetku nepatřičného, ale již téměř obvyklého koření) spokojen. Geordi LaForge a Dat jsou v simulátoru na palubě šest a s počítačem vytvořenými protivníky hrají poker. Najednou přeruší hru pípnutí komunikátoru na Geordiho uniformě. Když se Geordi ohlásí, ozve se kapitán Picard a vyzve jej, aby se i s Datem okamžitě hlásil na můstku. Ukončí tedy hru a spěchají na můstek, kde bez zbytečného otálení převezmou svá pracoviště. Několik kilometrů před přídí Enterprise se jakoby vlní vesmír. Dat z přístrojů zjistí, že se jedná o místní zakřivení prostoru, způsobené neznámým druhem energie. Nezdá se však, že by pro Enterprise znamenala nějaké nebezpečí. Téměř nic se o tomto úkazu nedá zjistit. Jelikož se nyní Federace nachází uprostřed konfliktu mezi Romulany a Klingony, bylo by možné, že objev takovéhoto prostorového úkazu není jen náhoda? Jelikož se to nikomu nezdá důležitější než nynější poslání Enterprise, rozhodne se kapitán Picard před odletem vystřelit varovnou bóji s upozorněním a současně informovat Hvězdnou základnu. Hned nato se však v úkazu vytvoří zlom a něco se z něj začne vynořovat. Jedná se o válcovité těleso, pohybující se impulzní rychlostí. Okamžitě je vyhlášen poplach. Po zvětšení se ukáže, že se jedná o hladkou stříbrnou, torpédu podobnou věc, která za sebou zanechává zvlněnou brázdu plynů. Nakonec se zastaví. To změní názor kapitána Picarda, který se rozhodne zůstat a artefakt prozkoumat... Petr Macek je již relativně zkušený kuchař (autor), který již svým prvním guláškem (Q alternativa) dokázal nasytit všechny fanoušky Star Treku, přesněji řečeno řady Nová generace (The New Generation – ve zkratce TNG), kteří neustále čekají na každý nový román s jejich oblíbenými hrdiny. Rozehrává svou osvědčenou (?) hru s alternativními vesmíry. Nakonec to ale nebylo zas tak zlé. Chaos se jednoduše řečeno nekonal. I předchozí Q alternativa byla zkušeně odvyprávěný příběh. I tam jste však byli neustále nuceni číst dál (znáte to – ještě jeden odtavec, ještě jedna kapitola, než půjdu spát), aby se všechny obvyklé zamotanosti a nejasnosti na konci kapitol vysvětlily a vy jste nešli spát s hlavou plnou otázek, které vám dlouho do noci nedají usnout. Zde je to v bledě modrém stejné. Byl jsem mile překvapen, když jsem v celé první kapitole nenalezl žádné hloupé vtipy a rádobyvtipné hlášky, které jsme měli tu čest (???) číst například v epizodách Marka Stonea, které někdy i jinak dobrý příběh dokázaly zbytečně degradovat. Dost se mi tím ulevilo. Ne, že by Star Trek byl vyloženě velice vážné téma (i humor mu sluší, jen musí být přiměřený a ne řekněme neinteligentní), ale žádný fanoušek (jakýkoli fanoušek čehokoli) nemá rád, když si autor z jeho oblíbených hrdinů dělá hloupou legraci. Že by si Petr Macek dal říct a mírnil se s komickými hláškami? Nebo se s nimi „odvázal“ jen v příbězích Marka Stonea? Kdo ví. Je ale pravdou, že až na opravdu pár drobností jsem byl velice spokojen.