Dostat se do ústavu pro choromyslné není žádný med. Ale nepamatovat si jak a proč jste se tam dostali, resp. nepamatovat si s předchozího života vůbec nic, tak to už je opravdu něco… Nevím, jestli to bylo tím, jak rychle jsem knížku hltal nebo něčím jiným, ale když jsem skončil, nevěděl jsem vlastně nic. No, objevení zeleného skřítka jménem Bo, bych ještě pochopil, i když to byl dost rychlý závěr, na můj vkus, ale příběhy většiny vedlejších postav jsem si jen matně zapamatoval, natož abych věděl, jak dopadly. Tedy místo toho, abych si sesumíroval v hlavě, jak to vlastně dopadlo s nešťastnou Dianou, vířila mi v hlavě místo toho strašná spousta dalších věcí. Bohužel. Osobně mi prostě tahle knížka moc nesedla. Počáteční nadšení vystřídala loudavá dezorientace. Ne, opravdu nejsem v pokušení přečíst si knížku znovu, i když by mi možná mnoho věcí konečně došlo. Radši se vrátím k fantasy klasice. Ještěže byl Zelený skřítek jen půjčený z knihovny, aspoň teď nemusím řešit, kam s ním…