VÝBORNÝ!!!!!!

Nezastrašen alespoň pro mě zdlouhavostí a částečnou nezáživností románu Nový měsíc, od kterého jsem mimochodem čekal mnohem víc, jsem se pustil do čtení třetí knihy ze série Stephenie Meyerové s názvem Zatmění [Eclipse, 2007], u nás vydané nakladatelstvím Egmont v roce 2008. Vzhledem k tomu, že mě minulý díl této série příliš nenadchl (přesněji řečeno dost mě zklamal), jsem měl jisté pochybnosti. Ty se však postupem čtení relativně rychle rozptýlily. Ale to předbíhám... První kapitola v mžiku naváže na minulou knihu a dá čtenáři na vědomí, o čem že to tentokrát bude. Ačkoli plány hlavní hrdinky Isabelly Swanové a jejích přátel byly jasné již v minulém dílu. Ani po první kapitole se toho moc nemění. Staré konflikty a nesnášenlivost mezi "pijavicemi" a "psy" trvá i nadále, Victoria, která stále prahne po Isabellině krvi se opět začíná poflakovat po okolí, daří se jí unikat a přitom obě znepřátelené srany nutit ke konfliktům. Isabella stále počítá s kousnutím, kvůli kterému však, nechtějí-li porušit jistou starou dohodu, musejí s Edwardem z Forks odejít. Seznámíme se blíže s životními příběhy ostatních členů Cullenovy rodiny a ti sami dostávají v této knize mnohem více prostoru. Taktéž o vlkodlacích se dozvíme mnoho nového. Něco hodně temného a nebezpečného se zničehonic objeví na obzoru a my budeme sledovat, zdali jsou tyto dvě skupiny za všeobecného ohrožení schopny spolupráce... Ačkoli sladké příliš nemusím, občas je snesu. Isabella s Edwardem jsou stále bezhlavě zamilovaní, ačkoli již začíná docházet k prvním, řekněme ostřejším výměnám názorů. Příběh pokračuje a jeho začátek naštěstí nenaznačuje, že by se chystal opakovat chyby (nebo řekněme nedostatky) Nového měsíce, který dle mého názoru po Stmívání nedokázal adekvátním způsobem a stylem pokračovat v rozjetém dobrodružství. I tento díl je sladký, až mnohdy trnou zuby. Avšak vedle toho je čtenář opět napnutý, jak se to nakonec vyvrbí, kdo koho kousne, pokud vůbec, a tak podobně. Styl je takový volný, nenucený, hlavní představitelce, která, jak se zdá, již nepřitahuje katastrofy tak, jako v minulých dílech (díkybohu), dává tato kniha hodně prostoru pro její interakci s okolím, přáteli a podobně. Občas sice jinak zajímavý příběh působí jako přeslazená telenovela, ale když se přes to čtenáři podaří dostat (občas je to skutečně velmi těžké, ne-li nemožné), je nakonec docela rád, že to vydržel (nezemřel-li ovšem mezi tím na cukrovku). Kdybych byl náctiletá dívka, byl bych dozajista naprosto unešen neustálými důkazy lásky mezi Edwardem a Isabellou. Tak hluboký vztah. Krása. Nejsem však náctiletý a dívka už vůbec ne. Také Jacob dá Isabelle na vědomí svoje city a tak vzniká klasický trojúhelník, kde o jednu dívku bojují dva nápadníci. A ačkoli má Edward, jak se zdá „vše v suchu“, jeho protivník je odhodlán rozehrát hru bez pravidel, u které nikdy a nikdo nemůže vědět, jak nakonec dopadne – a začne to jiskřit. To by mě tak nezarazilo, kdyby se to tím naráz nezkomplikovalo. Je to celé až zbytečně zamotané, hlavní hrdinka je tak zmatená a nerozhodná, až je to k zbláznění. Prvně šíleně miluje Edwarda, pak se zničehonic (bezmála) muchluje s Jacobem, to je už jak v nějaké televizní limonádě, které mi skutečně nahánějí husí kůži. Kdyby konec nebyl tak „šíleně srdcebolný“, příběhu by to jen prospělo. Tedy jen dle mého názoru, s kterým dozajista mnoho čtenářek nebude souhlasit. To však nic nemění na faktu, že jsem již četl mnohem horší věci, ačkoli nic z nich nebylo sladšího než tato upírská romace (možná z důvodu, že dívčí romány nečtu). Nakonec se příběh ukázal mnohem napínavější a zábavnější (občas i humornější) než již několikráte zmiňovaný předcházející díl. Barva a celkové vyznění obálky koresponduje s názvem, ačkoli na první pohled se zdá méně pohledná, než tomu bylo u jejích předchůdkyň. Kdyby nebylo toho neustálého milování a důkazů místo slibů, při kterých se vždy otřepete bezmála znechucením, mohlo se jednat o sympatickou sérii. Mám neblahé tušení, že to byla poslední kniha série, kterou jsem četl. Ačkoli, až se oklepu, což bude dozajista velmi dlouho trvat, a zapomenu, ještě se k ní (myšleno k sérii) možná někdy vrátím...

První díl (Stmívání) se mi nepodařilo přečíst, ale viděl jsem aspoň film. U Nového měsíce jsem se dostal "jen" na dvacátou stranu, kdy jsem myslel, že snad nikdy se mi nepodaří přečíst něco od Steph Meyerové dočíst do konce. A proto jsem Zatmění dával jen malé naděje. A hle, konečně se z této romantické ságy vyklubal styl, který konečně klukovi (alespoň teda mě) dobře sedí a pohodlně jsem jej za necelý týden dočetl jako lehou oddychovku. Už se těším na Rozbřesk, který se mi (snad) bude stejně zajídat, jako Zatmění :)