Nemoce sužují lidstvo od počátku věků a tak trpíme mnoha neduhy, které nás mnohdy omezují a téměř pokaždé zkracují náš již tak nedlouhý život. Geneticky upravené potraviny či tvorové s pozměněnou genetickou výbavou jsou dnes celkem běžnou záležitostí. Časté diskuze o manipulaci s (nejen lidskými) geny vznášejí otázku, zdali člověk má právo samovolně zdokonalovat, nebo lépe řečeno pozměňovat cokoli, co příroda vytvářela miliony let. Již nacisté se snažili řízenou selekcí za druhé světové války vytvořit dokonalejší lidskou rasu, která by nahradila stávající lidskou populaci. Pokud by Německo válku vyhrálo, kdoví, možná bychom zde dnes nebyli... V románu Za tímto horizontem [Beyond This Horizon, 1942] nám autor Robert A. Heinlein předkládá vizi světa, kde jacísi veřejní správci dlí nad zachováním nejlepšího genetického materiálu lidstava. Hlavní hrdina příběhu Hamilton Felix je dokonalým příkladem člověka. Mnoha generacemi genové selekce zdokonalený – zdravý a inteligentní. Jediná potíž s ním je, že nechce své “vyšlechtěné” přednosti předat dál. Nezdá se mu totiž, že by samo lidstvo prahlo po sebezdokonalení. Jemu se spíše zdá, že lidé nejsou šťastní a že pouze přežívají, než aby skutečně žili. A pokud se život dále nevyvíjí (pokud jeho vývoj vyloženě stagnuje), bylo by lepší to všechno ukončit a začít tento proces úplně odznova. Správci se jej snaží přesvědčit ke spolupráci v genetickém programu, ve kterém se zabývají vytvářením nejlepších dětí, jaké jsou jejich rodiče schopni vytvořit. Za partnerku je mu vybrána krásná (s taktéž dokonalou genovou mapou) žena, ani to jej však nedokáže přesvědčit, aby svým genovým fondem obšťastnil následující generace... V některých Heinleinových románech (Za tímto horizontem, Šestá kolona) se můžeme setkat s hrozbou spojovanou s Asiaty, jejich agresí a přílišnou touhou po moci a nadvládě nad světem (minimálně nad Amerikou). Není se co divit, že si Heinlein, který sloužil v armádě (a dosáhl prý hodnosti poručíka) zřejmě asijskou hrozbu, která byla v té době velmi reálná přenesl i do spisovatelského života a jím i do některých svých prací. Údajně pouhý jeden den po dokončení tohoto románu byl Japonci nečekaně napaden Pearl Harbor. Jedná se však o dosti pohodové čtení (jako mnoho Heinleinových románů), které se zabývá dokonalými lidmi žijícími v téměř dokonalém světě a jejich stálým vylepšováním. Jako by se řídili heslem, že stále je co vylepšovat. To bývá obvykle pravda, ale pokud je již vše dokonalé, bez denních strastí, jedná se stále ještě o život? V některých okamžicích se čtenář může potýkat s pasážemi, které jsou hůře pochopitelné a jinak stabilní celek jakoby rozechvívají, takže čtenář musí soustředit všechny své smysly, aby se ve vyprávění nezamotal...