Vlčí břit je závěrečným dílem o Ragnarovi a také označení elitní jednotky Hvězdných vlků. Vlčím břitem se stanou jen ti nejlepší z nejlepších a tvoří už jen čestnou stráž před důchodem. Ragnar tohle ocenění získá spíše za trest, protože ztratil pradávný artefakt Hvězdných vlků. Jako čestná stráž rodiny navigátorů se dostane do středu Impéria na hlavní planetu Terru. Zde se zaplete do politických intrik a machinací. Nevím proč má Will King v oblibě dělat v posledních dílech politiku (netýká se Felixe a Gotreka), pro milovníky intrik je kniha určitě skvělá, ale i milovníci akce si zde přijdou na své, to by nebyl Ragnar aby se nezapojil aspoň do hospodské bitky. Sága trochu ztratila na svém tempu, přesto hodně kvalitní a vtipné čtení.

> Vážně se jedná o poslední díl? Přišlo mi to dost neukončené, nebylo > vysvětleno jak se Ragnar dostal zpět mezi vlky ani jak se stal lordem, > navíc se v epilogu zmiňuje o tom že vypátral nějakou strašlivou pravdu > o zabijácích. Skor posledny diel ktory pisal William King, saga pokracuje dalej

Poslední díl to rozhodně není, i když se změnil autor - další dva díly pod tituly Sons Of Fenris(5) a Wolf´s Honour(6) napsal Lee Lightner. Pátý díl má tuším letos vyjít česky u Polarisu...

Kapitula Hvězdných vlků podporovaná imperiálním vojskem se v předchozí knize s názvem Šedý lovec vydala na planetu Garm, kde byl ukraden posvátný artefakt zvaný Russovo kopí – což byla legendami opředená zbraň, jíž vládl zakladatel kapituly Leman Russ v dobách vzniku Impéria. Pomocí jí vyhladil démony a doslova tak zachránil celé světy. Dle legendy se má jednou, až bude nejhůř, pro kopí vrátit právě do chrámu na Garm. Ve finální bitvě však Ragnar v jednom okamžiku mrštil opět nalezené a kacířům za vysokou cenu vyrvané Russovo kopí do kacířským rituálem otevřené Brány, ve které se počal zhmotňovat primarcha rebelů – Magnus. Bránu tímto sice dokázal uzavřít, avšak nejsvětější relikvie byla opět ztracena... Kniha Vlčí břit [Wolfblade, 2003] začíná Ragnarovým čekáním na soud. Mnozí v kapitule mu vyčítají, že posvátné Russovo kopí vrhl bez rozmyslu do chřtánu Chaosu a chtějí jeho přísné potrestání. Jiní však vědí, že tímto kontroverzním činem kapitulu zachránil - a nejen ji. Dlouho byl Ragnar vyslýchán, pozorován a přezkušován, aby se zjistilo, byl-li (či stále ještě je) nakažen a ovládán silami Chaosu. Nyní již jen čeká na verdikt. Nevinen či vinen? On se cítí nevinen a ujišťuje sebe i okolí, že by to za stejných okolností udělal znovu. Co si však myslí Vlčí lordi a sám vůdce Hvězdných vlků - Velký vlk Logan Grimnar? Ragnar na samém začátku přemýšlí o tom, co udělal, a o tom, co se o jeho činu povídá. Co když ti, kteří mu jeho čin zazlívají, mají nakonec pravdu? Co když byl (či stále je) ovlivněn a ovládán silami Chaosu? Hrozilo-li by toto nebezpečí, musel by být (pro dobro všech) odstraněn, což může znamenat prakticky cokoli. Od „pouhého“ uvěznění, přes vyhoštění až k trestu smrti. Smrti se však nebojí, a z toho ostatního má jen špatný pocit, neboť by byl odtržen od svých spolubojovníků, po jejichž boku by nemohl sloužit kapitule. Pouze z toho má těžkou hlavu. Je předveden před vedení kapituly, a má dojít ke konečnému verdiktu. K tomu však nedojde, neboť tuto „sešlost“ naruší posel, který přináší špatné zprávy. Adrian Belisarius – vládce rodu z Terry, z jehož řad, díky prastaré smlouvě, berou Hvězdní vlci Navigátory - byl zavražděn a spolu s ním i jeden Hvězdný vlk, který měl na starosti jeho ochranu. Logan Grimnar – jako trest – určí Ragnarovi službu právě v jednotce Vlčí břit, ke které zavražděný vlk patřil a která slouží rodu Belisariů... Kniha je opět prošpikována jehlami humoru, který je již pro sérii Hvězdný vlk poměrně typickým znakem. Jak Svenovo vtipkování na začátku či naopak Ragnarovo v prvních dnech na Terře je osvěžující a dokáže skvěle vyvážit poněkud zdlouhavější momenty, při nichž nás autor seznamuje s novými událostmi a novým prostředím. Je to trest či naopak příležitost poznat dvorský život s veškerými lákadly i hrozbami? Ragnarovi je ještě před odletem na Terru runovým knězem Ranekem naznačeno, že Velký vlk nedělá nikdy nic bezúčelně a že může být dobré vědět, jak ve skutečnosti Impérium funguje a mít v jeho hierarchii nějaké kontakty. Nikdy totiž člověk nemůže předem vědět, co mu budoucnost přichystá. Čím mě čtvrtá kniha z cyklu Hvězdný vlk překvapila, byl téměř detektivní příběh odehrávající se mezi soupeřícími rody Navigátorů. Ten jako by nahradil veškerou válečnou akci. Kromě divoké a krvavé bitky v hospodě se veškerý děj zabývá výhradně politikou a špionáží, ve které se Ragnar snaží rychle zorientovat. Je to něco naprosto jiného, než s čím jsme se setkali ve všech třech předešlých knihách. Někomu, kdo si zvykl na určitý styl a typickou náplň příběhu, by se mohlo zdát, že se ocitl někde úplně jinde. A skutečně by nebyl daleko od pravdy. Ragnar se poprvé dostává do „civilizovaného“ světa, kde není nic tak jednoznačné a jednoduché, jako na jeho domovském světě. Zhruba v polovině knihy přichází první krátká bojová šarvátka a po chvilce oddechu již klasická (mnohem delší) bojová akce, na kterou dozajista každý fanoušek doposud netrpělivě čekal. Nastávají okamžiky, kdy jde politika stranou a promlouvají pouze zbraně. Díky spíše tušené zradě však není výsledek akce takový, jaký byl všeobecně očekáván. Tato mise se nakonec trochu protáhne, avšak na druhou stranu se Hvězdným vlkům podaří zjistit mnoho užitečných, byť znepokojujících informací. Finální boj na konci knihy s drsným protivníkem je již vyvrcholením tohoto posledního příběhu Hvězdného vlka z pera Williama Kinga... Vlčí břit je nejobjemnější knihou Williama Kinga v cyklu Hvězdný vlk. Chvíle s ní strávené se tentokrát, ačkoli to tak na první pohled moc nevypadalo, pěkně protáhly. Zpočátku nebyla příliš akční, ale život nám (někdy) dopřává i chvíle oddechu, abychom se necítili bídně a nerozhodli se to třeba s definitivní platností „zabalit“. Ragnar, vhozený do pro Hvězdného vlka poměrně atypického prostředí luxusu a blahobytu, kde je vše jinak, než na co byl doposud zvyklý, se snaží dělat to, kvůli čemu sem byl vyslán. Zjišťuje, že vše není tak, jak je učili; pravda a oddanost jsou dosti relativní pojmy. Mnohdy se až zalekne téměř „kacířských“ myšlenek, které se mu honí hlavou. Na této sérii je pozoruhodné, že se zabývá nejen „nikdy nekončící - nadupanou“ akcí, ale i charakterem hlavní postavy. Ragnar je sice Hvězdný vlk jak se patří, ale není neomylný a je si toho (na rozdíl od jiných svých spolubojovníků) vědom. Nebere zodpovědnost na lehkou váhu, neboť ví, co se stane, když se do složitého mechanismu dostane byť jen malinkatý kamínek. Má o sobě pochybnosti, ale snaží se vše dělat co nejlépe a to mu vychází. Kniha Vlčí břit [Wolfblade, 2003], u nás vydaná nakladatelstvím Polaris v roce 2005, se v některých věcech vymkla standardní náplni předchozích příběhů. Vnesla do příběhu některé nové prvky, které však mnohým čtenářům dozajista nebudou příliš po chuti. Méně akce, více toho ostatního a politika k tomu navrch. Politika je všude a ovlivňuje vše kolem nás. Bylo by bláhové myslet si, že to jindy (a jinde) bude jinak. Nakonec se však autorovi podařilo příběh zdárně a poutavě zakončit, což dozajista všichni fanoušci dokáží patřičně ocenit. Zase projednou synové Fenrisu udělali, co bylo třeba a dokázali, že Hvězdní vlci nikdy nedělají nic napůl...