Na kvalitu děl na zadní obálce zmněných pánů Martina a Eriksona ještě Lloyd nemá, ale co není, může být. Pán bouří je strhující akční příběh ve fantasy hávu. Měl jsem pocit, že snad každá scéna vrcholí nějakou akcí, nebo k ní alepsoň měřuje. Žádný prostor pro oddych, tu a tam prostřihy na ty, kteří budou pravděpodobně hrát v dalších dílech roli záporáků. Lloyd se spoléhá i na barvité popisy, kterými před svým čtenářem vytváří nádherné barevné kulisy pro všechny ty souboje a zápletky. Nějaké hlubší prokreslení světa se zatím nekoná, i když podle roztoušených zlomků pověstí má autor dostatek fantazie, aby toho byl schopen - jen se prostě rozhodl v prvním díle své trilogie zaujmout tou akcí. A nemohi říct, že bych mu to zazlíval. Pozadí má připravené dobře, postavy do jím zvoleného typu a tempa příběhu zapadají, tak proč se zbytečně pouštět na pole, kde vlánou staří harcovníci? Pravda, pokud bude i další díl stejný, bude hodnocení menší, ale jako první díl trilogie si díky míře nasazení a vzbuzenému zájmu o pokračování zaslouží Pán bouří sic těsně, ale přece, čytři hvězdičky. Navíc je kniha velmi dobře připravená, včetně ilustrací - nemusí sedět všem, ale jejich pojetí dle mého koresponduje se stylem Lloydova psaní.

Isak, kočovný chlapec, je zvolen za budoucího vládce země Farlanu. Protože je vybrán bohy a také prote, že je bělooký, nemá jinou možnost. Po útoku na Isaka ožralými kumpány jeho otce Hormana, uteče na hrad, kde už je očekáván lordem Bahlem. Bahl si vezma Isaka do učení a tak se Isak stává novým Krannem země Farlanu. Isak se tak dostal do politických machinací, kde je ohrožován na každém kroku. Kniha funguje skoro až ve zběsilém tempu. V první kapitole kočovný chlapec, ve třetí už je Krann. O pár kapitol později je téměr vycvičený v jízdě na koni, souboji s meči atd. Pak následuje válečné tažení, diplomatická mise a je… konec. Opravdu zběsilé tempo. Ale jinak se v knize objevuje mnoho artefaktů, magických předmětů a magie a výborné popisy postav. Mně kniha ale moc neoslovila. Špatná není, to ne, ale asi to není můj šálek kávy.

Land je země plná magie, různorodých tvorů, bohů, intrik a starých křivd. Hlavní hrdina Isak je bělooký - bohy stvořený tvor vynikající dlouhověkostí, robustní postavou, zrychlenou regenerací, výbušnou povahou, neovladatelnou krvežíznivostí v boji a dokáže částečně ovládat magii. Isak se narodil do rodiny kočovných obchodníků a jako při každém porodu bělookého jeho matka zemřela. Otec ho za to nenávidí a o Isaka se stará bývalý elitní voják Carel. Zvrat přichází když se Isak dozví že je vyvoleným boha Nartise a má se stát krannem (nástupcem) bělookého Lorda Bahla, vládce země Farlanu. Dostává se tak ze škarpy do paláce a stává se druhou nejváženější postavou v zemi. Začne se učit politikaření, intrikám, boji a ovládání magie. Hlavní dějová linie knihy je psána ve zběsilém tempu. Z kočovného chlapce se během chvíle stane krann ovládající boj, magii a brzo i politiku. Dostane své panství a leníky ze kterých stihne poznat snad jen jednoho, protože se musí vydat do jeho první velké bitvy. Z ní se skoro hned vydává na diplomatickou cestu, která končí dalším bojem zakončeným velkým finále. Kromě hlavní dějové linie tu najdeme i vedlejší "linku" kterou bych nazval bídáckou. Rozvíjí se poskrovnu, odděleně od hlavní linie a k nepřímému střetu dochází až ke konci knihy. Další odskoky k jiným postavám zatím nestojí za řeč a pravděpodobně se rozvinou až v dalších dílech. Podle mého názoru je kniha svižná až moc, což jí škodí. Do 351 stran (i s věnováním a ilustracemi) se autor snažil namáčknout co nejvíce děje a akce. Při čtení jsem se nemohl zbavit pocitu "fantasy přeplácanosti". Na scéně se objeví na jednu knihu moc postav s těžko čitelnými jmény. Isak je hrdina typu frajírka, kterému de vše lehce od ruky a s povýšeným odfrknutím překoná jakákoliv problém. V klídku si bojuje, čaruje a nakonec vyjednává bez jakéhokoliv zádrhelu nebo náznaku neúspěchu. V průběhu knihy sem začal mít podezření, že tam kde se na cestě vymočí vznikne malé magické zřídlo, které přiláká tlupu goblinů a ti začnou v kruhu dokola skákat a vzývat vyšší moc. Raději sem ani nedomýšlel co by se stalo na místě Isakovy větší potřeby. Aby toho nebylo málo, dostane od bohů tak mocné dary, že kdyby chtěl, mohl by se jim samotným postavit. Postavy okolo Isaka se mě zdály až moc jednoduše vykreslené, bez jakýchkoliv rozporů, či tajemství která by na ně vyplouvala (snad s výjimkou Mihna). Stejně jednoduché se mi zdály i vztahy mezi nimi (prostě až moc dokonalá banda). Některé pasáže se mě zdály úplně zbytečné (loučení se Bahla s umírajícím přítelem ze starých časů) a nebo přehnané nápady (Styraxův přesný katapult nebo Eminova horda ochočených démonů). Svět a naivní příběh v něm se odehrávající, mě nedokázal vtáhnout a co hůř, stal se předvídatelným. Místo aby pocit dychtivosti s otočením další stránky narůstal, rapidně klesal. Knihu sem dočetl jen z odhodlání že jí prostě dočíst musím. Když přidám hrdinu Isakova typu vím jistě že knihu už číst nebudu a pokračování si pravděpodobně nekoupím (leda ze zvědavosti, jak se autorův styl vyvíjí). Váhal jsem jestli mám dílu dát dvě nebo tři hvězdy. Jelikož na zadní straně knihy je napsáno, že je Pán bouří Lloydův první román, přiklonil jsem se k lepšímu hodnocení.