Tento (třetí) díl série Konrad je zajímavý již od začátku. Četl se mnohem lépe než díly, které mu předchazejí. Téměř žádné nudné pasáže. Všechny tři knihy na sebe jednoznačně přímo navazují, a ačkoli je na začátku každé nové knihy sesumírováno zakončení té předešlé i s nejdůležitějšími informacemi z celého příběhu, nedoporučuji číst knihy napřeskáčku. Jako by to snad někdo také běžně dělal, že? V každém případě Konradovo dobrodružství pokračuje po střetu v podzemí Altdorfu, kdy se mu podaří zachránit jak Litzenreicha, tak Ustnara a při útěku zahlédne opět Lebkouna, kterému společnost dělá Elyssa, o které se celou dobu domníval, že je již dávno mrtvá. Je přizván lidskými uctívači boha Slaaneshe, který v pantheonu Chaosu zastává pozici patrona rozkoše a ke kterému se klaní nejvýše postavení lidé ve městě. Neztotožní se však s jejich myšlenkami, a už vůbec ne s jejich inklinací k jednomu z bohů Chasu, proti kterému lidstvo odjakživa válčí. Při jednom takovémto setkání se opět shledá s Krysten, která však záhy umírá v jeho náručí... Chaotická síť se začíná rozplétat a jednotlivé nitky se konečně začínají skládat v obraz skutečnosti, která zůstávala příliš dlouho skrytá a nepoznaná. Celá série o Konradovi začíná dostávat konkrétní obrysy. Ani v tomto románu nemá hlavní hrdina chvíli klidu, opět se musí potýkat se stoupenci Chaosu, kteří na každém kroku usilují o jeho život. Opět se shledá se starým přítelem, který mu slíbí zavést ho k někomu, kdo bude schopen odpovědět na jeho otázky. Stoupenci Chaosu se potloukají po Říši a likvidují vesnice jednu za druhou. Prozatím, dokud nejsou jednotní a dokud panuje nevraživost mezi jednotlivými klany a uctívači různých bohů, nejsou vážnou hrozbou. Až se však jednoho dne najde někdo, kdo je dokáže sjednotit, bude mít Říše opět problémy a věrní obránci budou nuceni znovu bojovat o právo na její existenci. Nebyl jsem vůbec překvapen, když Konradovi zmiňovaná osoba neřekla dohromady nic, co by nebylo v příběhu jednoznačně naznačeno a co by si mohl, z všemožných indicií, čtenář sám již domyslet. Tento díl se mi četl asi nejlépe ze všech tří. Možná se autor již rozepsal, možná to bylo dáno především tím, že příběh spěje ke konci. Každopádně Válečný břit [Warblade, 1993], u nás vydaný dotřetice nakladatelstvím Polaris, tentokráte však v roce 2005 mne tolik nenudil. Kdysi v hodinách tělocviku, kdy se trénoval běh na dlouhé tratě (většinou za trest), jsem si užil své. Nejsem žádný vytrvalec. Můj výkon byl vždy kolísavý. Zrychlení, záhy, díky únavě, zpomalení. Jak jsem se ale blížil k cíli, dokázal jsem vždy ze skrytých rezerv, o kterých jsem myslel, že se již dávno vyčerpaly, vytáhnout zbytky energie, díky které jsem byl schopen excelentně finišovat. Na tohle jsem si vzpomněl právě při čtení série Konrad. Kvalita prvního a druhého dílu byla velice kolísavá. Ale třetímu dílu se finiš skutečně zdařil. Ačkoli na jeho konci se toho (opět) moc nevyjasnilo. Konec je otevřený, možná, že měl autor v úmyslu na sérii navázat. Ale od vydání třetího dílu zřejmě k realizaci do dnešní doby nedošlo. Není však všem dnům konec. Své seznámení se světem Warhammeru jsem si představoval trochu jinak, ale zas tak hrozné to nakonec nebylo. Možná jsem napoprvé jen sáhl trochu vedle, nebo jsem prostě od těchto příběhů čekal příliš. Napodruhé, někdy v budoucnu, snad již má volba bude šťastnější...

Děj se neskutečně vleče. Autor k tomu přispívá mimo jiné tím, že každou chvíli rozvláčně připomíná, co se stalo v předchozích dvou knihách. Nutno dodat, že v tom jak za každou cenu zopakovat nějakou část předchozího děje je autor velice vynalézavý. Poněkud bizarně působí Konradova výprava za Galeou, „nejmoudřejším člověkem na světě“. Konrad, a tedy i čtenář, se od ní na své otázky nedozví nic, co by už nevěděl. Úplným zklamáním byl pak závěr knihy. Čekal jsem, že se vysvětlí vztah Konrada a Sigmara, že se konečně dozvím podrobnosti, jak to bylo s Elyssou, jakou zvláštní roli v tom hraje toulec se šípy a luk, případně štít, označený zvláštními heraldickými znameními, a ono se nic z toho nekonalo. Že by tato trilogie měla mít 4 díly nebo nedejbože ještě více dílů? -------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------