Člověk hnaný pomstou udělá cokoli, aby člověku, proti kterému je namířena způsobil nepříjemnosti, nebo dokonce bolest, téměř pokaždé končící smrtí. Tento motiv je často využíván jak v literární, tak ve filmové tvorbě, kdy nějaký padouch něco ošklivého udělá hlavnímu hrdinovi (klaďas jak se patří) a ten se chce poté padouchovi pomstít. Co ale, když klaďas něco ošklivého udělá padouchovi? Právě tato (samozřejmě nejen tato) situace je klíčová v románu V pavučině [Grindlinked, 2001], u nás vydaném nakladatelstvím Polaris v roce 2005. Tento hypermoderní román, kde speciální zbraně vyráběné ze speciálních materiálů, disponující navíc umělou inteligencí používají jak agenti, tak samozřejmě i druhá strana k odvěkému boji mezi dobrem a zlem. V relativně vzdálené budoucnosti (rok 2432) je agent Zemské bezpečnostní služby Ian Cormac odvolán z případu, aby se mohl věnovat jinému. Je všeobecně známá věc, že během cestování se člověk může ztratit. Ale málokdy je důsledkem takového zabloudění smrt tisíců lidí. A právě toto je krize, na jejíž vyšetření je agent Cormac odvolán. A právě během tohoto vyšetřování vyjdou na světlo zajímavé informace a do příběhu vstoupí Drak. Při poslední misi byl Ian Cormac nucen zlikvidovat sestru šéfa separatristické organizace na Cheyne III. A tento šéf je nyní nepříčetný ne proto, že by sestru nějak zvlášť miloval, ale proto, že jej agent Cormac donutil poníženě škemrat o svůj bídný život. A to boss nemůže překousnout. Brutalita a umanuté až fanatické jednání Ariana Peltera, který kráčí bezohledně za svým cílem je v románu podáno velice přesvědčivě, a ani vulgárnímu vyjadřování a sexu se autor v příběhu nevyhýbá. Nic však vyloženě nepřehání a tak je vše zastoupeno v míře únosné. Chcete-li si alespoň v hlavních rysech představit hlavního hrdinu Iana Cormaka, stačí si vzpomenout na neohroženého Jamese Bonda, o zhruba čtyři sta let v budoucnosti, kdy napojení na síť s umělou inteligencí, vylepšení člověka pomocí různých implantátů či celková adaptace pro různá prostředí již není hudbou budoucnosti, ale běžná realita. Tolik slov s neznámým (nebo minimálně velmi nejasným) významem na jedné straně textu, to již dokáže člověka pěkně potrápit. Vaše představivost a zkušenosti (jazykové i žánrové) musí jet na plné obrátky, abyste pochopili o čem že to autor vlastně píše. Někdy jsou takovéto věci vysvětleny přímo během dějě, jindy v jakýchsi encyklopedických odstavcích před jednotlivými kapitolami. Tento (pro mne opět) naprosto nový autor dokázal, že jeho díla stojí skutečně za povšimnutí. Neal Asher [*1961] je brit se zajímavým pohledem na žánr sci-fi. Komu se líbil například Odhalený vesmír Alastaira Reynoldse, tomu se pravděpodobně bude líbit i tento román, zobrazující svět vzdálené budoucnosti, který je po stránce užívání supertechnologií velice odlišný od toho dnešního. Už poutavá ilustrace na obálce dokáže vzbudit dojem světa budoucnosti, jehož technologické vychytávky dokáží zprostředkovat trochu jiný pohled na svět. Takové připojení k síti by ani dnes nemuselo být k zahození. Veškeré potřebné informace ihned k dispozici, to by se dalo využít. Tato kniha je opravdu neskutečně poutavá. Často od ní vstáváte, neboť vás od dlouhého sezení v křesle bolí celé tělo, ale rychle se k ní opět vracíte, neboť se nedokážete dočkat dalšího vývoje událostí v příběhu. Můžu s klidným svědomím prohlásit, že V pavučině dozajista nebyla poslední kniha, kterou jsem od tohoto autora četl...