Bylo by nošením dříví do lesa připomínat, že každé nakladatelství u nás musí přispět svojí troškou do mlýna v oblasti upírských knih nebo dokonce celých sérií. Nejinak to učinilo i nakladatelství Fragment, které vsadilo na středoškolskou sérii L. J. Smithové Upíří deníky , která spatřila světlo světa již v roce 1991, což nejenom mně ale i ostatním škarohlídům vyráží z ruky argument ohledně kopírování momentálně nejproslulejší upírské série Stephenie Meyerové. Samotné nakladatelství vymezuje cílovou skupinu čtenářů této knihy nenápadnou poznámkou na zadní straně obálky: pro čtenáře od 15 let, a takto mladí čtenáři budou jistě ti nejspokojenější. Probuzení totiž přináší vše, co může tak mladý čtenář ocenit, známé, nebo přinejmenším podobné, školní prostředí, stejné starosti i radosti náležející tomuto věku, štědrou dávku romantiky i potřebnou dávku napětí. Příběh sám pak plyne ve svižném tempu a i když nenabízí převratné dějové zvraty ani neočekávané pointy, má alespoň ten dar, že nesklouzává do přílišného vykrádání sebe sama neustálým opakováním myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, i když Elena je občas opravdu na zabití. Kniha zkrátka nabízí novodobý pohled na upíry jako na bytosti lišící se sice od obyčejných lidí, ale jako na bytosti, které zároveň nejsou jednoduše zlé a nepovažují všechny lidskou rasu, ze které ostatně sami vzešli, za pouhý potravní doplněk. Ona modernost je ale vcelku paradoxní, protože v době vydání knihy nebyla většina jejích současných čtenářů ještě na světě. Věřím, že čím mladší recenzent, tím lepší hodnocení. Upíří deníky jsou opravdu především četbou pro mládež a jako takové je třeba je brát.