Míšenec Rik spolu s jeho učitelkou magie lady Aseou postupně zjišťují, že Rik po svém neznámem otci zdědil tzv. schopnost Stínokrev. Tahle schopnost se ve světě trestá smrtí a tak se spolu tuhle schopnost snaží utajit. Kniha rozjíždí několik příběhů, ať je to třeba bývalá bojová jednotka Rika, která dobývá hlavní město a bojuje proti nemrtvím, nebo politické intriky smetánky Terrarchů, tak odkrývání dalších kousků Rikovi minulosti. Třetí kniha, která je zatím poslední, dokresluje celou ságu a hlavní příběh v ní končí. Kniha však není úplně ukončena a nechává si zadní vrátka pro další díl. I když zatím poslední díl nebyl to správné ořechové, s chutí bych se pustil do dílu čtvrtého či pátého.

Třetí díl série zastihuje hlavní hrdiny při obléhaní a následném dobývání hlavního města Kharadrey. Po obsazení města se zdá, že Talorejci dosáhli významného úspěchu: královna Kathea, kterou v minulém díle osvobodil Rik z věže čaroděje Ilmareka, konečně usedá na trůn - za nějž pochopitelně vděčí talorejcům. Jenže dobytím města vše nekončí, naopak, vojáci musí záhy bojovat proti nemrtvým bytostem (tak trochu ve stylu zombií), které se ve městě vynořují bůhví odkud. Příběh se opět dělí na dvě linie: v jedné sleduje osudy míšence Rika, který je vrahem a špionem lady Asey, která ho nejen vodí do vysoké terraršské společnosti, ale konečně, jak slíbila, ho začíná učit magii. V druhé linii pak sledujeme příběh poručíka Sardeka a mužů z regimentu Andělé smrti, takže se tak setkáváme i s Lasičkou a Barbarem. Toto rozdělení je v tomto díle obzvlášť šťastně vymyšlené: v Rikově linii sledujeme vysokou politiku a dozvídáme se o hlavních rozhodnutích a poznáváme, kdo za tím vším stojí, zatímco v Sardekově příběhu vidíme jak se vojáci musí vyrovnávat s následky a důsledky oněch rozhodnutí a intrik - zde se tedy dočkáme hlavní akce. Postavy dále procházejí vývojem, který jsem zmiňoval už ve druhém díle: Rik v tváří tvář terraršské společnosti se stává více a více chladnokrevnějším a temnějším (dá-li se to tak říci), zatímco Sardec, také vlivem své lidské milenky Reny (do které se nejspíše zamiloval) s stává tak nějak více "lidským" (viz třeba scéna, kdy se před akcí proti nemrtvým na hřbitově otočí na své vojáky se slovy: "Nějaké otázky, pánové?"). Děj má stejný spád jako předchozí díl, možná bych řekl, že díky nemrtvým a nočním bitkám s nimi je i o něco temnější. Hlavní příběh je zde sice ukončen a dobře vypointován, nicméně mnoho věcí zůstává nedořešených. A tak, i když mělo jít původně o trilogii, není tento díl dílem posledním. Hodnotím tak 3 a půl *