Rozsahem nevelká knížečka, která v sobě ovšem skrývá mnohé i po půl století od svého zrodu. Příběh kontaktu lidstva s mimozemskou rasou, která je naprosto odlišná od všeho, co známe a chápeme, je především zamyšlením nad tím, co je podstatou lidské civilizace. Aldiss poměrně pesimisticky dokládá, že podstatou je strach, násilí a bolest. Bariéry, které jsme položili mezi sebe a přírodu i mezi sebe a druhé. Bariéry, které sahají dál, než jen na světelné roky. Sahají až tam, kde se i nám samotným ony bariéry ztrácejí v temnotách, že nejsme schopni rozpoznat harmonii, když jí vidíme. Utodi neznají bolest ani strach, jsou v dokonalé symbióze s prostředím i se svou tělesností, nic neskrývají. Lidé naopak vše zakrývají, vše se snaží nikoliv pochopit, ale ovládnout a využít. Jejich kontakt je tak logicky tragický - možná o to víc, že ani jedna strana prostě nemůže pochopit, co se právě děje, jaký zločin probíhá v hlubinách vesmíru. Rozhodně ne čtení pro pobavení, i když Aldiss nezapře, kupříkladu v kapitole věnované dopisům jednotlivých postav, že má smysl pro notně černý humor. Nakladatelství Laser prostě v rámci svých edic umí potěšit a je jen dobře, že podobné klasické tituly vycházejí znovu a v takto lákavé úpravě.