Duhové paláce je první díl trilogie Tamuli Davia Eddingse. V prvním překlau této knihy do češtiny v roce 1995 o nakladatelství Classic nesl název Plamenné chrámy v originále zní název Domes of Fire. Setkáváme se zde s našimi známými z trilogie Elenium po několika letech. Sparhawk a Ehlana mají spolu dceru Danae, která je vtělením bohyně Aphrael, což ví pouze Sparhawk, Sefrenie a Vanion. Císař Sarabian vládce vzdálené Tamulské říše požádá královnu Ehlanu a zejména jejího muže Sparhawka o pomoc, protože v jeho říši se děje cosi zvláštního a on ho požádá, aby přijel a pomohl jim. Jeho vyslanec je ovšem požádá, zda by to šlo udělat tak, aby císař nevypadal, že si bez jejich pomoci neporaí, aby mu to nesnížilo autoritu. Ehlana proto věc pojme jako státní návštěvu a tak se naši přátelé spolu s ozbrojeným doprovodem rytířů vydávají na dlouhou cestu napříč kontinentem do Tamuli. Po cestě je čeká řada nástrah, nepříjemností a když dorazí do Matehrionu, hlavního města Tamuli, čeká je také vyznat se v místních intrikách. Opět skvělá putovací fantasy od Eddingse, i když se nese v úplně jiném duchu, než putování v trilogii Elenium. Eddings má svlj svět opravdu zmáknutý, Tamuli je promyšleno skvěle. Úžasně také už v prvním díle trousí útržky, které nám zapadnou do mozaily až v druhém díle, někdy je pochopíme až ve třetím. Což ukazuje, jak mistrně měl zápaletku promyšlenou. Opět vzhůru do pseudostředověkého světa. Tamuli lze číst i bez znalosti trilogie Elenium, ale některé narážky a vzpomínky člověk bez Elenia nepochopí. V něčem se mi Tamuli dokonce líbilo víc než Elenium, možná v propracovanosti, ve vztahu Sefrenie a Vaniona.