První třetina je průzračná esence nejčistšího utrpení. Autorka na vás vybalí miliardy postav, z nichž pro pozdější děj upotřebí pouze zlomek, děj absolutně nemá jakýkoli spád, prostě nuda non plus ultra a být celá kniha jako první třetina dávám bez rozmýšlení brak. Když už jsem ale vážně chtěl knihu odložit tak se to kupodivu docela pěkně rozjelo a začalo to být zábavné. Za druhou třetinu jednoznačné plus. Nicméně, děj je místy dost z cesty, navíc styl psaní autorky mi příliš nesedí, některé ty „abstraktní“ části plné popisů pocitů atd jsem později i přeskakoval. Taky ke konci to jde zase trochu dolů a kniha opět začne být dost zdlouhavá a rozvláčná. Naopak se mi celkem líbí některé postavy a prostor, který dává autorka záporákům. Jsem zvědavý, co autorka vymyslela ve druhé díle.