Jdu sice proti proudu, ale myslím, že Staří bohové jsou dobrá kniha. Dokonce dost. Její problém je ve stylu, jakým je psána. Je to sice pořád jasně rozpoznatelný rukopis, který stál za Eléniem nebo Belgariad, ale naprosto bezkonfliktní. Někdo by možná řekl politicky korektní. Záporáci nejsou lidé, ale něco jako hmyz. Námořní drancíři jsou vlastně dobráci, mocní vojevůdci zrovna meditují jako žebráci a všichni si vlastně perfektně rozumí a pro zlato se budou chovat jako malé děti. Tu a tam se sice objeví nějaké vulgárnější slovo, ale spíš jako kolorit, než jako expresivum. Tu a tam nějaká ta osobní tragédie, ale raději hned prč a dáme si místo toho další porci zábavných dialogů...Takhle popsané to vypadá strašně. A nepochybuji o tom, že pro fanoušky, kteří léta čekali na nového Eddingse nebo zrovna dočetli Elénium, to bude šok. Jenže...má to i své kouzlo. Protože ve výsledku jsou Staří bohové, i díky velkému počtu poetických scén (delfíni, plavby na moři...) vlastně takovým rozsáhlejším prologem. Jsou prostě psány tak, jak byly v Eléniu psány úvodní pověsti (o Gwehrigovi a Bheliomu, o původu Sparhawků apod.). Nemusí to sedět každému, ale rozhodně by se kvůli tomu neměla kniha zavrhnout.