Snad každému člověku občas (minimálně) připadne, že kolem něj je všude (či ve všem) chaos. Ačkoli je to pravda, jedná se o zcela jiný chaos než Chaos, popisovaný v knihách ze světa Warhammeru, kdy lidé získávají speciální až božské vlastnosti, za které však platí určitou transformací svého organismu. Pokud byl Chaos samotný v první knize Otroků temnoty zmiňován jen velmi okrajově, pak v druhé knize dostal již mnohem více prostoru. A třetí kniha je Chaosem doslova nacpaná. Jeho vliv v podobě Norskanů obdařených „božskými zásahy“ jí kompletně prostupuje a je jejím ústředním motivem. Ačkoli děj oplývá různými dobrodružnými eskapádami s někdy poněkud brutálními, leč do světa Warhammeru neodmyslitelně patřícími válečnými scénami, především vývoj hlavních postav je v celé této sérii skutečně pozoruhodný, a jeho fáze jsou v průběhu děje všech tří knih dobře viditelné. Posun od jejich naprosté nevinnosti přes zaujatost až k chladnokrevné odhodlanosti k čemukoli ve jménu víry či pomsty, ve čtenáři dokáže navodit opravdu různorodé pocity, a s ohledem na Warhammer obecně jde dle mého názoru, až nezvykle do hloubky. Právě Ursula je toho zářným příkladem. Rozpínající se temnota se konečně začíná naplno projevovat v plné síle. Autorův styl se stává ještě více pochmurnějším a temnějším. Komu se to v minulé knize zdálo dosti temné, tentokrát bude doslova „utemněn“. V této třetí knize Otroků temnoty již čtenář najde velmi málo jakýchkoli optimistických věcí či humorných situací. Mnohem spíše věci, které s optimismem a humorem absolutně nesouvisejí... Příběh rozjetý Spáry Chaosu a dále rozvedený Čepelemi Chaosu se právě v Srdci Chaosu dostává do těch správných obrátek. Již se nejedná o jednoduché příběhy pouhých jedinců (jak tomu bylo v první knize), ale o příběh o nadcházejícím krvavém střetnutí Chaosem prolezlého a démonického severu proti „čistému“ Sigmarovu jihu. Je zajímavé sledovat přípravy na válku a popis toho, co všechno obnášejí: přípravy jižních zemí na válku s Norskany vysávají veškeré finance, jídlo a materiál. Srdečné přesvědčování obyvatelstva z plna hrdla pronášenými plamennými řečmi láká další a další dobrovolníky (někdy musí trochu pomoci žold) do armády. V nebezpečí útoku seveřanů se veškeré místní spory odsouvají do pozadí. Gav Thorpe dokázal svou sérii knih Otroci temnoty dovést do zdárného a vskutku povedeného konce. Ve všech třech knihách se prakticky nevyskytovaly slabší okamžiky, které jinak každé dílo, jako pověstná trhlina v trupu lodi, táhnou ke dnu. Jen jakoby (nechci říkat odbytý) uspěchaný konec mi poněkud zkazil jinak nadprůměrně dobrou zábavu. Každá kniha začínala relativně poklidně a do tempa se postupně dostávala až s přibývajícími stránkami. Kniha Srdce Chaosu [The Heart of Chaos, 2004], u nás vydaná nakladatelstvím Polaris v roce 2005 tak uzavřela další warhammerovskou sérii, jejíž opravdu nadprůměrná kvalita bezmála vyzývá k přečtení. Touto sérií jsem byl opravdu potěšen a ačkoli její hodnota leží převážně na poli (pouhopouhé) zábavy, své čtenáře si každopádně dokáže bez problémů najít.