Knihy ze světa Warhammeru bývají často některými čtenáři přehlíženy či předem odmítány. Jsou brány jako jakási pouhá komerční dobrodružství, která postrádají hloubku a myšlenku a která nenabízejí prakticky nic, co by „normálního“ čtenáře oslovilo. Každý, kdo by si něco takového myslel by se však pletl. Je sice pravda, že jejich kvalita je různorodá – literární styl a hlavně přístup jednotlivých autorů je dosti odlišný a kniha od knihy se tak liší jak svým nápadem, tak především svým zpracováním. Některý autor preferuje komplikovanější příběh, jiný hlavně nezpomalující akční děj s mnohdy opravdu „chutnými“ detaily. Každopádně se dá říct, že tyto knihy nejsou většinou o nic horší než jakákoli jiná běžná díla. Samozřejmě že s Asimovem, Heinleinem či Kingem se prostě srovnávat nedají, ale zábavu v nich rozhodně najdete. Kniha Spáry Chaosu [The Claws of Chaos, 2002], u nás vydaná nakladatelstvím Polaris v roce 2004, není zprvu ničím výrazná a její na zvyky Warhammeru jakoby spíše umírněný děj, vás příliš neosloví. Příběh se dobře čte, ale víc mi zpočátku opravdu nenabídl. Tato situace se však po nějaké chvíli změní. První část tohoto příběhu se zaobírá hlavně úvodem do děje – seznámení s postavami a vysvětlením jejich vztahů, tak především soudním procesem s údajnou čarodějnicí, který se nakonec ukáže být něčím trochu jiným. Druhá část popisuje putování Kurta, Ursuly a Jakoba na sever. Zajímavé je, že běžní lidé v Císařství nemají o Temných božstvech a Chaosu samotném ponětí. Jen pouhých pár zasvěcenců hájí zájmy jižních zemí. Tak jak zpočátku tato kniha působila všelijak, mě nakonec opravdu chytla. Není jednou z těch, ve kterých probíhá nějaká nekonečná bitva, naopak má velmi širší záběr. A to se opět ukázalo jako jednoznačné pozitivum. Není tak temná, brutální a bezohledná jako některé jiné, spíše se více zaměřuje na postavy, jejich činy a pohnutky k nim. Od tohoto autora jsem již četl Nositele zášti a už ten se mi líbil. A bylo to především právě díky onomu již dříve zmiňovanému odlišnému přístupu tohoto autora ke světu Warhammeru. Z toho si bere opravdu jen nutné rekvizity, ale vším ostatním je někde úplně jinde. Pro běžného čtenáře je to zřejmě dobře, pro fanouška série možná naopak špatně; rozhodně se však jedná o zajímavou knihu, která si čtenářovu pozornost (zaslouží) dokáže získat a udržet si ji. Stává se, že člověk občas od knih neočekává příliš a po jejich přečtení je někdy příjemně překvapen. I tato kniha byla pro mě zástupkyní zmíněné skupiny. Potvrdila, že Gav Thorpe umí opakovaně napsat zajímavý příběh, který se od podobných ve stejném cyklu značně odlišuje, díky čemuž právě vyniká. Celé dejme tomu první dvě třetiny příběhu vyznívají až takovým poměrně newarhammerovským způsobem, kdy autor popisuje poměrně nekomplikovaný milostný vztah Kurta a Ursuly a jejich díky okolnostem pozdější odcizení se jednoho druhému. Až třetina závěrečná každému doposud váhajícímu čtenáři potvrdí oprávněnou příslušnost k této sérii. V ní se naplno - podstatným způsobem - projeví síla Chaosu, připravující se na „pochod“. Dvěma slovy se jednalo o příjemný zážitek...