Bábi Zlopočasná je zpět, třikrát hurá pro tuto velkolepou dámu! Po výborném výkonu v Čaroprávnosti přivádí na scénu dvě pomocnice, taktéž čarodějky, a to Gytu "Stařenku" Oggovou a mladou Magrátu, romantického snílka. A musím říci, že hned po Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi je tato sestava hlavních postav to nejlepší, co mě zatím v Zeměploše potkalo. Děj se točí okolo vcelku známé dějové osy: Starý král byl zavražděn, a namísto aby na jeho místo usedl jeho syn a právoplatný dědic, chopí se vlády vrah-vévoda. Dědice mezitím tři čarodějky předávají rodině kočovných divadelníků, aniž by tušili, o koho se jedná. Jenže (všimli jste si, že toto jenže můžete použít u komentářů k valné většině knih?) po několika letech sama Země (ne planeta Země, ale prostě Země s velkým Zet) poznává, že vévoda vůbec není tím správným králem... Jeho totiž Země totálně nezajímá. A tak se začíná bránit. Začíná to jako menší zemětřesení nebo shromážnědí veškerého zvířectva u Bábi na dvorku, ale čarodějky tuší, že jde o něco horšího. Po zjevení ducha zavražděného krále zjišťují, v čem ktví jádro pudla... A vydávají se dosadit na trůn toho pravého. Stačí k tomu přece posunout čas o patnáct let dopředu, ubránit se vévodovým nástrahám a nalézt mladého dědice, který může být kdekoliv. To není nic, co by trojice čarodějek nezvládla. Soudné sestry jsou dílo, u kterého se budete nejen usmívat, ale čas od času se i zařehtáte na celé kolo. Vtip, originalita a nápaditost, talent... To vše dohromady vytváří další dílo T. Prachetta, které se určitě (minimálně u mě) zařadí k jeho The Best.

> > Soudné sestry jsou dílo, u kterého se budete > nejen usmívat, ale čas od času se i zařehtáte na celé kolo. Vtip, > originalita a nápaditost, talent... To vše dohromady vytváří další > dílo T. Prachetta, které se určitě (minimálně u mě) zařadí k jeho The > Best. > Naprosto souhlasím, patří k mým nejoblíbenějším :D Viděli jste divadelní zpracování?

První kniha ze Zeměplochy, kterou jsem četl. Příběh tří čarodějek a jejich „nemíchání se do politiky“, je prostě kouzelný. Král je zavražděn svým příbuzným (což mu však nebrání v tom, aby jako duch nadále nezasahoval do děje:)) a ten nastupuje na trůn. Následník trůnu, podoben plaváčku, přežije, a je ukryt právě u oněch tří čarodějnic. Stejně jako ženské problémy třetí a nejmladší z nich, Magráty Česnekové, jejíž přístup k čarodějnictví (resp. ta stylizace) je, jak píše Dariel, opravdu podivuhodný (má podle sebe potíže hlavně s oblastí hrudní;)). Právě ta se do oné politiky zaplete nejvíce, hlavně poté, co se zamiluje do šaška, který skrývá jisté tajemství… Ve své první knize ze Zeměplochy jsem se setkal s hlavními atributy této série. Smrť a jeho filozofování, absurdita některých situací dohnaná až na maximum (vrah krále stále cítí na rukou krev a tak zkouší stále nové a drsnější metody čištění), veselé postavičky a pak nějaký ten velký problém/kouzlo – zde posunutí času o několik let dopředu (díky čemuž se staneme svědky nejdelšího polibku v dějinách:)), jak opět napsal Dariel. A především spousta humoru a vtipná pointa na závěr. U mě za 4*.