Mé první (a rozhodně ne poslední) setkání se sbírkou povídek českých autorů. Když jsem ji kupoval, znal jsem jen dva autory z ní - Vlada Ríšu (ze Strygy) a Petru Neomillnerovou (z Tiny Salo a Nakažení). Jejich povídky se mi také líbily nejvíce, ale i ostatní byly dosti dobré. Divopivo je jediná fantasy povídka ve sbírce, a také je nejdelší. Hlavní děj se točí okolo putování trpasličího vyvržence Trpa a jeho bratra Hrpa za tajemným a lahodným orkským pivem. Povídka mě velmi příjemně překvapila, protože vedle dávky humoru se může pyšnit i dokonale propracovaným dějem. Čtyřstránková Plechovka piva je oddechová záležitost s jedinnou pointou, ale i přes to vytváří po stostránkové povídce před ní příjemnou změnu. Také už to v ní zavání přechodem z fantasy k sci-fi. Krajový stopník je už čistokrevná sci-fi, jejíž kvalitu poněkud kazí neuvěřitelné množství zkratek nebo odkazů "pod čáru," které brání přehledu a plynulosti v textu. Jinak je to opět rozsáhlejší kus, který podobně jako první povídka popisuje delší časový úsek, narozdíl od povídky druhé. Milan Petrák se předvedl s hned čtyřmi povídkami, které se ale rozsahem dají srovnat spíše s Plechovkou piva, než s Divopivem. Bírkvé, které je první v pořadí, zaujme asi nejvíce. Originální nápad a propracovaný děj vytvářejí i z pětiminutové četby příjemný zážitek. Úspěšný smolař mě naopak zaujmul o poznání méně, ale po Bírkvé by mě asi nenadchlo nic. Proto ani Jemná zbraň u mě příliš nezabodovala. Až teprve Změřený zázrakmě vrátil zpátky do stavu, v němž si čtení vychutnávám na plné obrátky. Návštěva krále Midase v laboratoři mrzutého profesora prostě stojí za to. Hrátky s pamětí Jany Rečkové řadím někam do průměru sbírky, při čemž předpokládám že kdyby se příběh více rozvinul, šlo by o nadprůměr. Systémová chyba od Jaroslava Petra je totožné s Plechovkou piva - rozsah čtyři stránky, popis jedinné situace, ale i tak se pěkně čte. U Bezouškovo Grosbírnau už se nejedná o sci-fi, ale o klasické "večerní" vyprávění příhody, ve které chce parta mladých mužů vystrašit tyranského hajného. Velmi mě pobavilo, protože mě vrátilo do let, kdy mi ještě babička vyprávěla podobné. Zmenšováci Jana Kovanice je téměř politicky zaměřená povídka, která mě zaujala jen zajímavým nápadem, kdežto stylem vyprávění už moc ne. Nejlepší jako třetí od konce, i tak by se dala charakterizovat Třetí Honzova cesta od Vlada Ríši. Je vidět, že jako editor si na ní dal opravdu záležet, a sklízí za to zasloužené ovoce. Druhá nejdelší povídka se mi zalíbila natolik, že jsem velice litoval jejího krátkého rozsahu a tudíž i toho, že se nejedná o samostatný román :). Přistání mimozemšťanů nedaleko Peček tak, jak ho zaznamenala devítiletá A.H. od Martiny Šrámkové je poněkud znevíhodněné svým umístěním mezi Ríšu a Neomillnerovou, protože člověk je ještě okouzlen povídkou předchozí a zároveň se těší na povídku další. Ale i tak velmi zajímavé a pěkně napsané. Odpal to, red! je to, na co jsem se těšil nejvíce. Texty Petry Neomillnerové se mi dosud pokaždé velice líbily, a ani teď jsem nebyl zklamán. Jedná se o sci-fi z prostředí vzpory ve vesmírné věznici, a jako vždy zde najdeme samorostlou hlavní hrdinku, kterou by jsme asi v reálu potkat nechtěli, alespoň pokud si vážíme našich análních otvorů. Stručně shrnuto, sbírku nejde jinak než doporučit všemi deseti, pokud se rádi pobavíte a nebo si přečtete něco, u čeho nehrozí pokažený překlad.