Licencovaný inkvizitor Mordimer Madderdin je postavou, na kterou nezapomenete. Proč? No, je to koplikovanější. Knihu jsem si koupil, když jsem tak bezcílně bloumal městem po skončení vyučování a narazil jsem v jednom malinkém knihkupectví na polici mezi časopisem Medvídkem Pú a nějakou encyklopedií o houbách na tento titul, který mě, snad díky tomuto kontrastu praštil do očí. Jako křesťanovi mi pak anotace (vzhledem ke svému zásadnímu rozporu s křesťanskou naukou) nedala spát a musel jsem zjistit, "vo co tam vlastně gou". Z prolistování jsem byl poněkud zklamaný - soubor povídek? Já radši romány, kde má děj pomalou linku a není tudíž často tak předvídatelný, protože v krátkém ději si těžko dovolíte překvapivý obrat. Jenže onen moment překvapení, pro který v podstatě čtu, je v této knize skryt úplně někde jinde - a sice v záporném hrdinovi (i když ono je to diskutabilní, protože ve společnosti šílenců je šílenec vlastně normální). Právě využití záporného charakteru dalo knize neodolatelné kouzlo - čtenář se nemůže odtrhnou, jelikož netuší, jak ještě může na nějakou (často banální) situaci Mordimer (z našeho pohledu) nepochopitelně a kuriozně zareagovat, a jaké to vlastně v jeho světě pak bude mít za následky. Ano, Mordimer rozhodně není klaďas. Nicméně vše je napsáno tak poutavě, že se s ním dokážete často ztotožnit, a když ne, tak vás stějně budou jeho akce natolik provokovat, že budete číst dál. Pokud bych musel přirovnat, tak snad k povídkovým dílům pana Žambocha. Bravo. 88%