Vzhledem k rozsahu knihy, něco málo přes šest set stran, i velikosti světa a časovému údobí, kterému se autorka věnuje, je jasné, že se nedá očekávat pouze akční záležitost, kde na každé stránce zvoní meče a mrtvoly padají po veletuctech. Přes drobné bojůvky se tak dá říci, že až do své poloviny plyne kniha vcelku v poklidném tempu a nic moc se neděje. Rozhodně se ale nejedná o nudné, popisné pasáže. Autorka totiž od počátku dává najevo, že má svůj svět v „malíčku“ a poutavě čtenáře seznamuje s jeho zákonitostmi a zvyky jeho obyvatel. K tomu, že nuda v první polovině knihy rozhodně nezvítězí přispívá i fakt, že všichni hrdinové jsou hlavně a především lidmi se všemi jejich radostmi , starostmi, chybami i přednostmi. Hlavní hrdina Ryšad může být sice odvážný až na samotnou hranici lidskosti a být vynikající šermíř, ale ve chvíli, kdy mu několik dní bude pršet za límec, bude mu prostě zima a dá to náležitě znát. V druhé polovině se začínají události obou dějových linií proplétat, děj získá na tempu, a díky tomu, že se objevují i všichni stáří známí z předchozí knihy, i na poutavosti. Přibude také bojových scén a ke slovu se stále více hlásí i oba druhy magie. Šermířova přísaha je kniha lehce nad průměrem fantasy ság. Není naštěstí jenom o tom, že hlavní hrdina posbírá více či méně nesourodou skupinu „menších“ hrdinů, aby na několika stovkách stránek vykonaly pouť někam, kde se vše vyřeší a v posledním odstavci se zachmuřeně zahleděli k obzoru, kde je čeká další úkol, samozřejmě po překonání přiměřeně dlouhé cesty. Díky příjemné civilnosti postav jsem neměl problém s jejich jednáním ani tužbami, což je nejlepší doporučení k přečtení dalšího dílu. Nesmím zapomenout ani romantičtěji založené čtenáře/čtenářky, protože kromě spousty krve a magie se zde sem tam najde i místečko na láskyplná obětí. Což také k životu rozhodně patří. Kdyby se daly hvězdičky půlit, bylo by mé hodnocení ***1/2