Třetí a závěrečný díl trilogie Elenium Davida Eddingse navazuje na druhý díl Rubínový rytíř. Sparhawk na začátku dílu získá za pomoci Aphrael Bhelliom a doma s jeho pomocí uzdraví královnu Ehlanu. Je otázka, jestli si pomohl, královna ho již od dětství miluje a než se Sparhawk trochu vzpamatuje a rozkouká už míří do chomoutu.. a Ehlana si to nechce nechat vymluvit. Před nimi ovšem leží problém, co udělat se zlým Starším bohem Azashem a se zemošským Othou. Předtím je ale ještě čeká volba Arcipreláta v Chyrellu, na nějž se snaží kandidovat zlotřilý Annias, který je ve spojení s Azashem i Othou, jeho volbu mají naši hrdinové v plánu překazit. Schyluje se také k závěrečnému souboji mezi Sparhawkem a Martelem. Eddings si povedeně rýpnul svou církví v knize do té křesťanské, ovšem ve třetím díle jim to dal přímo sežrat, když popsal pozadí volby arcipreláta (papeže) a intriky mezi patriarchy. Napětí příjemně graduje. Závěrečné souboje jsou zdařilé, není jim co vytknout, pouze jednu mnou hluboce želenou ztrátu mezi hrdiny, za niž bych autora... Třetí díl je opět protkán vtipnými dialogy jako oba předchozí, nyní jich ovšem přibylo. Ehlana je pěkné číslo a Sarhawk si vychoval manželku, která je mu důstojným soupeřem a nic mu nedaruje. Některé Ehlaniny vtipné věty, když nahání Sparhawka do chomoutu, či poté pro mě byly lahůdkou, rovněž um, s nímž Ehlana vždy dosáhne svého a přechytračí i hlavu podsvětí Platima. Skvělé zakončení jedinečné trilogie. Kdo nečetl, tak ať to napraví. S hriny mi bylo líto se rozloučit, ale naštěstí asi i autorovi, protože napsal další trilogii Tamuli, kde se se všemi našimi hrdiny po několika letech opět setkáme.