První Gemmelova kniha, kterou jsem četl. Je tomu sice už pár let, ale stále ji mám v hlavě, tak na mne zapůsobila:). Ve svět Devíti vévodství kdysi existovala devítka rytířů Gabaly mocných válečníků s určitými magickými schopnostmi (dokázali ze svého středu vybrat například pro důležitý souboj jednoho, kterému soustředěním mysli předali veškerou svou sílu), kteří zemi chránili. Jejich čaroděj jim stvořil zbroje, které jim přilnuly k tělu a chránily je jako druhá kůže. Rytíři se tehdy rozhodli projet branou do světa démonů, kde chtěli vymýtit zlo. Jen jeden z nich Manannan, nedokázal potlačit strach a branou neprojel. Byl tak nucen bloudit světem, bez přátel, stíhán svým svědomím. Mezitím se v zemi schyluje k válce, jednotliví šlechtici válčí mezi sebou. Manannan se nakonec rozhodne projet branou. Ale tehdy už na to není sám. Postupně se k němu přidávají další společníci, většinou podobní psanci jako on. Jsou jimi například šlechtic Erinn (jméno jsem možná popletl, jak říkám je to dlouho, co jsem knihu četl), jehož snoubenka byla odsouzena k trestu smrti upálením a jediné co pro ni mohl udělat, bylo poskytnout ji v den vykonání rozsudku rychlou smrt - čímž na sebe přivolal hněv vládce; dále potulný trubadúr Nuada; chlapec Lug, který se později stává mocným čarodějem; Elodan, kdysi slavný válečník a vojevůdce, který se však poté, co přišel o ruku, uzavřel před světem; a další. Jak praví anotace, Manannan skutečně "odhalí tajemství, které mu rozerve duši na kusy…“ - zjistí totiž nejen, co se stalo s jeho přáteli, ale také kdo je tím hlavním zlem, které stojí za vším co se děje v Devíti vévodstvích. A hádejte, kdo nakoec jsou ti "Rytíři temné pověsti":).Více raději nebudu prozrazovat, jen dodám, že tato kniha se podle mého názoru trochu odlišuje od jiných autorových knih, například se zde objevují upíři (trochu jiní, než jak je běžně z literatury a filmu známe) a je zde také zajímavý systém magie - existuje totiž několik jejích druhů, které jsou reprezentovány barvami, například červená je myslím magií boje. Nejmocnější ze všech je pak magie zlatá. Co je však stejné jako u jiných Gemmelových knih, je svižný děj, čtivý autorův jazyk i určité archetypy postav. Já řadím tuto knihu mezi Gemmelovy nejlepší - hned k Tulákovým a Drussovým. Jen ten jednostránkový epilog i mohl Gemmel odpustit:) Kniha samotná je tak za čtyři, ale z nostalgie přihazuji pátou hvězdu:))