Druhá část trilogie Elénium pokračuje ve stejném duchu, jako Diamantový trůn. K družině se přidává dětská bohyně Aphrael v podobě holčičky Píšti, aby pomohla Sparhawkovi uzdravit královnu Ehlanu. Bitva o její uzdravení, ale ještě není zdaleka vybojována a zatímco pandionští rytíři postupně umírají za královnu Elénie, bůh Azaš a jeho přívrženci se snaží získat moc nad jejich životy.

Druhý díl trilogie Elenium Davida Eddingse přímo navazuje na první - Diamantový trůn (upozornění - bez znalosti prvního dílu nedoporučuji číst druhý). Družina ál pokračuje v hledání způsobu, jak královnu Ehlanu, která je zatím v magickém ochranném krystalu, zachránit. Hledají mocný artefakt Bheliom, který zmizel a oni putují po mlhavé stopě, aby ho našli. Potkávají malou dívenku, kterou nakonec vezmou s sebou a pojmenují Píšťa (v předchozím překladu Píšťalka - to znělo podtatně lépe než Píšťa). Dívenka je ve skutečnosti jednou z Mladších bohů - Aphrael. Původní překlad knih v Classicu byl dle mého názoru kvalitnějších a nedopouštěl se podobných odporností jako Píšťa, nehledě na to že obálky byly lepší. David Eddings nás ve své knize nechává spolu s hrdiny putovat do rozličných koutů jím precizně vymyšleného světa. Nechybí ani boj, navíc je sleduje tajemný postava. Začne se to víc blýskat magií, ovzduší okolo hrdinů temní. Nechybí ani spíše hororově laděné scény, autor umí skvěle vygradovat napětí, ale umí napsat i vtipné dialogy, které nešustí papírem. Elenium patří k nejlepším putovacím a hrdinským fantasy jaké jsem kdy četla.