Na obalu této knihy – a to na přední i zadní straně - se, jak je dnes poměrně častým jevem, různí lidé doslova rozplývají nad jedinečností a nápaditostí tohoto díla. To by již samo o sobě mohlo být jistou zárukou kvality. Avšak na druhou stranu tyto nadmíru pozitivní komentáře na příběh, ke kterému se vztahují, kladou velmi vysoké nároky, které by ve skutečnosti nemusel v očích čtenáře splnit. Dále jsem se kdesi dočetl, jak někdo klasifikoval tento titul jako militaristickou fantasy. Skutečně se dá takto zaškatulkovat, ačkoli popravdě řečeno mne tento termín poněkud zaskočil. Ve fantasy jako takové se totiž válčí velice často (vlastně téměř vždy), takže dělit fantasy literaturu ještě na válečnou mne tudíž nikdy nenapadlo. Skutečně, takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Mít křídla by nemuselo být vůbec špatné. Díku tomu by nebyly potřeba automobily a životní prostředí by nedostávalo tolik "na prdel". Je zajímavé, když se člověk zamyslí, co všechno by se křídly změnilo. Literatura sice tvrdí, že láska dává člověku křídla (podobně dle reklamy i jistý energetický nápoj), avšak nejsou křídla jako křídla... Steph Swainstonová před námi otevírá zcela nový svět - Čtyřzemí. Její příspěvek do laserovské ediční řady New Weird (přesněji jako její šestý svazek) - první kniha z cyklu Hradební mýty - není fantasy, na jakou jsme běžně zvyklí. Symbolizuje něco, co se skládá z mnoha různých žánrů, z nichž výsledný "slepenec" zveme New Weird. China Miéville, který tuto ediční řadu u nás započal, načrtl linky, dle kterých se dá New Weird blíže specifikovat. Ale vlastně cokoli, co je "dost divného" na to, aby se to dalo jednoduše zařadit do stávajících škatulek, se sem dá šoupnout. Děj románu ubíhá relativně poklidným a plynulým tempem. Až když nezvykle početné hordy Hmyzu začnou pronikat hluboko za své hranice a konflikty mezi městy a jednotlivci začnou narušovat jednotu a spolupráci, se děj nadobro odbrzdí a začne nabírat na rychlosti a razanci. Válka se rozhoří jasným plamenem. Naplno propuknou i odvěké neshody mezi členy Kruhu, které případný úspěch ve válce, zdá se, ohrožují. Eszajové začnou bojovat mezi sebou a pro boj s nepřítelem mnoho sil nezbývá... Nezvykle zajímavé postavy, které obývají autorčin svět, jsou překvapivě dobře vykresleny, jejich rozmanitost a jedinečnost jim dává šanci na literární nesmrtelnost. Ačkoli vedle postav z Miévillových prací vypadají, jelikož většinou v příběhu nedostaly více prostoru, trochu obyčejně. Humor je přirozený a skvěle doplňuje to ostatní, čímž dostáváme téměř ideální mix. Tato kniha vás dokáže spoutat svou úchvatností a bohatou popisností, v její společnosti strávíte chvíle naprosté pohody i akčního dobrodružství. Hlavní hrdina příběhu – Kometa Jant Šira, který vlastně ani hrdinou v pravém slova smyslu není, dokáže skutečně pobavit. I v této knize se vyskytuje množství vulgárních výrazů, není jich však tolik a jejich užívání nepůsobí (většinou) rušivě. Dotvářejí pouze atmosféru a v žádném případě vám dojmy z četby nezkazí. Kapitola dvacátá druhá je již mnohem drsnější a sexuální scéna v ní brutálnější, než bychom se od ženy nadáli. Dle stylu a občasné vulgarity by čtenář (samozřejmě za předpokladu, že by dopředu nevěděl, kdo knihu napsal) tipoval, že tuto knihu napsal muž. Obal tentokráte není ničím výjimečný, popravdě toho ani moc nezobrazuje a někomu by se mohl zdát poměrně odbytý. Skutečně mohl být lepší. Dnešní čtenář je již rozmlsaný, ale je třeba si uvědomit, že hlavní je příběh, obal je jen past na oko. Souboj s hmyzem byl převážně doménou sci-fi literatury. Tento román však dokazuje, že fantasy kabát mu padne taktéž velice slušně. Příjemně se čte, jen zpočátku působí poněkud chaoticky, než se do něj "dostanete". To je dáno převážně kompletním - naprosto novým světem, plným různých ras a jejich vzájemnými, mnohdy dosti komplikovanými vztahy. I v tomto příběhu se setkáme s užíváním drog. Každý občas cítí potřebu úniku před realitou, avšak drogy dokáží život mnohem více zkomplikovat. Jak se však v této knize ukáže, vyjímečně může nějaký nešvar znamenat v určité situaci i pozitivum... Peníze jsou od toho, aby se utrácely. V příběhu se jistý Felicitia vyjádří, že utrácet peníze za knihy je nejhorší zločin na světě. Nic není věčné, ale dle mého názoru je stále lepší utrácet peníze za knihy (všeobecně) než za cokoli jiného, protože až my tady nebudeme, knihy, a ať již vědomosti či příběhy v nich zaznamenané budou žít dál. Rok naší války [The Year of Our War, 2004] - tento každopádně pozoruhodný počin britské autorky Steph Swainstonové [*1974] slušně nakročil a doufejme, že autorčina další tvorba bude minimálně stejné kvality, raději ještě o něco lepší...