V tomto svém románu nás O. S. Card zavádí do Ameriky 19. století. Není to ale Amerika jak ji známe. V Cardově světě šli dějiny poněkud jiným směrem. Po smrti lorda protektora Olivera Cromwella se na Anglický trůn nevrátili králové, ale následovala dlouhá řada dalších lordů protektorů. Zřejmě i za nemalé výpomoci církve upadly v nemilost lidé obdaření magickými schopnostmi, kteří byli donuceni odjet pryč za oceán, do Nového světa. V době, kdy se román odehrává, již existují Spojené státy a pobřeží Ameriky je hustě osídleno a civilizováno. Dál ve vnitrozemí je ale země stále stejně drsná a právě tam míří i rodiče malého Alvina. Nevybrali si ale vhodnou dobu. Alvin, jež má zanedlouho přijít na svět, bude sedmý syn sedmého syna, tedy dítě obdařené výjimečnými schopnostmi a mocí změnit osudy mnoha lidí. Jeho život rozhodně nebude jednoduchý, pro spoustu mocností představuje hrozbu a ty se ho tak logicky snaží zbavit... Spousta přistěhovalců do Nového světa jsou lidé obdaření magickými schopnostmi a tak je magie přirozenou součástí Amerického venkova, lidé s ní žijí a sami ji používají. Jak se ale z vesnic stávají města, začíná v nich logicky zapouštět silné kořeny křesťanství, konkrétně jeho středověká zpátečnická podoba, která je v knize ztvárněna andělem "Návštěvníkem" a obecním páterem Throwerem, kterého bych se nebál označit za tragickou postavu. Jde v podstatě o přirozený strach lidské mysli z něčeho neznámého, nevysvětlitelného, překračujícího rámec lidského chápání. Vše, co si učení pastoři neumí vysvětlit je ihned považováno za dílo Ďáblovo a šmahem odsuzováno. Alvin, který své schopnosti nemůže skrýt, má tak v podstatě dalšího zbytečného nepřítele v podobě tmářského náboženství a právě konflikt mezi ním a páterem Throwerem je jednou z hlavních složek knihy. Alvin by samozřejmě nemohl odolat zároveň mocnostem pokoušejícím se ho zabít a páteru Throwerovi, snažícímu se vymýtit z jeho hlavy "ďábla". Jeho spojencem se stává Vypravěč, na první pohled tulák živící se vyprávěním příběhů, který mu pomůže najít podstatu jeho schopností a jejich smysl. Když o tom tak přemýšlím, tak Vypravěč je vlastně takovým ztělesněním moudrosti. V normální fantasy by měl podobu starého kmeta, Sedmý syn ale není normální fantasy. Pokud Card v něčem opravdu vyniká, tak je to vyprávění. I přes spoustu filozofických rozmluv se kniha čte lehce a necelých 250 stran uteče jako voda. Některé části knihy jsou navíc vyprávěny z pohledu Alvina a mají takový zvláštní dětský nadhled. Je škoda, že ke konci knihy těchto částí ubývá... O výjimečnosti této knihy navíc hovoří i fakt, že normálně knihy plné tady těch filozofických rozmluv moc nemusím, Sedmého syna jsem ale doslova zhltnul. 4 hvězdy dávám proto, že pět by mohlo být trochu