Bratři Strugačtí a jejich dobrodružné vědeckofantastické romány. Ačkoli se v nich setkáváme s komunistickou stranou, jejími principy a soudruhy, nelze jim upřít literární kvalitu a nápaditost. Samozřejmě je to trochu něco jiného, než na co jsme zvyklí od západních autorů, ale to neznamená, že je to tím pádem špatné. Naopak. Někteří západní autoři nesahají svým východním kolegům ani po kotníky. Strugačtí oproti některým z nich viděli život z úplně jiného pohledu. A je až neskutečné, jak ve své době dokázali otevřeně kritizovat scestné myšlení a jednání. Pondělí začíná v sobotu [Ponedelnik načinajetsja v subbotu, 1965] je vyloženě satirické dílo, než například Planeta nachových mračen, která je vyloženě vědeckofantastická nebo Je těžké být bohem, kde se setkáme spíše s psychologií. Pondělí začíná v sobotu pojednává o jakémsi institutu, zabývajícím se výzkumem čarodějnictví a kouzelnictví, kde se klasické pohádkové jevy podrobují rozličným testům nejmodernějšími vědeckými metodami. Je to úsměvné vyprávění, které vás dokáže pobavit, jakoby hravá atmosaféra vám dokáže nejednou vykouzlit úsměv na rtech. Ačkoli se zabývá a popisuje známé pohádkové reálie, o pohádku se v žádném případě nejedná. Spolupráce bratří Strugackých (překladatel a astronom) se ukázala jako ideální spojení pro psaní. Dodnes jsou jejich různorodé příběhy nezapomenutelné a čtivé. Mladí čtenáři jim možná okamžitě na chuť nepřijdou. I já musel například dospět pro Asimova, kterého jsem v mládí naprosto nemusel (ačkoli několik jeho knih jsem si také koupil). Dnes jeho díla doslova hltám, jsem jejich kvalitou a “krásou” nadmíru spokojen a podivuji se nad tím, že jsem jimi mohl někdy bezmála opovrhovat. Asi to na každého čeká. Až shltne svých několik set prvních knih a nasytí se jimi, začne mít představu o tom, co od nich skutečně očekává a dle toho se odrazí dále. Strugačtí mají skutečně cosi do sebe a vyplatí se je vyzkoušet...