Dvě věže - druhý díl trilogie Pán prstenů. Společenstvo prstenu na konci prvního dílu zaniklo, jeho členové se rozdělili. Příběh nám pokračuje - Frodo a Sam putují dál, aby Frodo mohl vhodit prsten do ohně hory a zničit tak jej i Saurona a hrozbu, kterou oba představují, po čase k nimu přibude nečekaný společník - Glum, který se stane jejich průvodcem na cestě do Mordoru. Legolas, Aragorn a Gimli se zase vydávají po stopách sřetů, aby zachránili jimi unesené Smíška a Pipina, jejich kroky vedou do Rohanu. Gandalf se o něco později vrátí na scénu jako Gandalf Bílý. Hrdiny čekají boje, dlouhá putování, dobývaní Helmova žlebu, dlouhé putování. Druhé díly trilogií někdy bývají nudné a jakoby výplňové (aby se toho moc neprozradilo) mezi prvním dílem našlapaným akcí, aby čtenáře vtáhl do světa a děje a závěrečným třetím, kde se toho musí hodně udát, aby se vše uzavřelo a vysvětlilo. To ale rozhodně není případ Dvou věží. Pro mě právě tento díl obsahuje jedny z mých nejoblíbenějších momentů a pasáží - Stromovous a ostatní enti a hlavně zdlooooouuuuhavýýýýý entí sněm, počítání Legolase a Gimlliho, kdo má na kontě víc zabitých skřetů, Rohan, celá bitva o Helmův žleb, návrat Gandalfa... Kdo pouze viděl film, přišel o spoustu poetiky, v které byl právě profesor Tolkien mistrem. Rozhodně si to přečtěte. Já jsem neprozřetelně před návštěvou kina si Dvě věže pro osvěžení znovu přečetla - nebyl to dobrý nápad. Příliš jsme pak srovnávala knihu a film a viděla ve filmu odlišnosti od předlohy. Kazilo mi to tak požitek z filmu.