Chakotay se snaží co může, aby dostal loď z ohrožení. Další přímý zásah ještě více znesnadní ovládání. Tuvok hlásí pokles energie ve štítech a Torresová hlásí protržené palivové vedení. Situace se pro ně nevyvíjí nejlépe. Cardassijská loď po nich požaduje kapitulaci. Chakotay vypne komunikaci. Nehodlá se vzdát bez boje. Na jakékoli složité a rychlé mavévry jim však schází energie. Sdělí svůj požadavek ostatním. Torresová souhlasí, Tuvok nikoli. Převedením energie do motorů totiž přijdou kompletně o zbraně. Další zásah konzumuje zbytky tolik potřebné energie. Vulkanec vypojí fázery a vypustí několik posledních torpéd na krytí jejich ústupu. Naštěstí se poblíž nachází plazmová bouře, do které by se mohli před velkou nepřátelskou lodí skrýt s docela slušnou šancí na úspěch. Zamíří tedy do ní. Při vstupu se přes ně převalí vlna neviditelné energie. S postupem lodi do bouře hustota plazmy v okolním prostředí stoupá. O čtrnáct procent, o dvacet pět procent. Přesně na to Chakotay čekal. Stačí ještě zakřičet, aby se všichni drželi, když je bouře totálně pohltí... Star Trek má mnoho obdivovatelů a minimálně stejný počet odpůrců. Někomu se prostě Star Trek líbí a někdo mu nemůže, jak se říká, přijít na jméno. Už jen tolik supertechnických výrazů, které někoho, kdo není v této oblasti alespoň trochu zběhlý donutí kroutit hlavou a obracet oči v sloup. Pro ty to bude vždy ztráta času, naprostá slátanina a blábol, kde “ty startrekový pindy”, jak se jednou nechal slyšet Lister v dnes již kultovním seriálu Červený trpaslík, dokáží (nejen) po ránu lézt pěkně na nervy. Pro ty ostatní je to však způsob, jak se dostat do kosmu a prožít neuvěřitelná dobrodružství se svými oblíbenými hrdiny. Ti se sice sérii od série liší, jak by také ne, doba jde dál, lidé stárnou a umírají (málokdy stářím), nové technologie dávají vzniknout novým a mnohem dokonalejším lodím, které potřebují novou posádku, která bude schopna se s nimi opět vydat tam, kam se žádný jiný člověk dosud nevydal. Star Trek je prostě fenomén, na který věrní fanoušci nedají dopustit. Stále platí, že Star Trek byl, Star Trek je a Star Trek bude. A to nejen zásluhou autorů, kteří neustále rozšiřují nabídku příběhů ať již originální série, Nové generace, Deep Space Nine, Voyageru, Titanu či Nové hranice. Nakladatelství Laser dělá co může, aby fanouškům servírovalo sem tam nějaký ten nový příběh a my bychom měli být vděční, že to tak je... Ochránce je prvním dobrodružstvím za světa Voyageru s kapaitánem Kathryn Janewayovou a její (doslova) novou posádkou na nové lodi. Jako obvykle si musíte na nové postavy zvyknout, což chvíli trvá. Jakmile se však vlak rozjede, lépe řečeno jakmile Voyager odstartuje, již zhruba víte kdo je kdo a postupem času se stejně všechno upřesní a trochu pozmění. O autorovi jsem nikdy neslyšel a nikde se nic podstatného nedověděl. Na stránkách Laseru se uvádí, že se jedná o pseudonym spisovatelské dvojice Julia Ecklar & Karen Rose Cercone. Sice nejsem o nic chytřejší, než jsem byl před tímto zjištěním, ale ostatně co na tom záleží? Nejdůležitější je kvalita příběhu. Jestli ho napsal člověk nebo třeba pes, je již vedlejší. Snad proto, že se jedná o ženy je postava kapitána Janewayové popsána (hlavně pro muže) zajímavým způsobem. Až na konci knihy se čtenář o autorské dvojici dozví více. Vlastní příběh je psán lehce stravitelnou formou a díky většímu počtu kratších kapitol se v něm dá lépe orientovat. Nejedná se sice o žádné převratné dílo, ale z jeho přečtení mám dobrý pocit. Z prvního románu Voyageru jsem měl větší strach. I zde posádka narazí na bytost, která evidentně není vůči lidem přátelská, až se člověku může zdát, že ve vesmíru Star Treku mnoho vyloženě přátelských forem života není. Postupem času se ukáže, že situace se má poněkud jinak a všechno není na levačku, jak se dlouho mohlo zdát. Humoru chtivý čtenář bude možná trochu zaskočen. Není ho v tomto románu mnoho. Snad i proto scéna s koupajícím se Neelixem stojí za zvýraznění. I v tomto díle můžeme nalézt myšlenky, které nás obohatí a s kterými se budeme moci ztotožnit. Stejně tak jako situace, z kterých si můžeme vzít poučení. To právě bylo odjakživa cílem Star Treku a ani v Ochránci nic z toho nechybí.