Feyové (rasa trochu podobná elfům – vzhledem i dlouhověkostí) jsou nejmocnějším národem na světě. Jsou to mágové a válečníci, jejichž smyslem života je válka a podmaňování ostatních. Dalším na řadě má být Modrý ostrov, o němž legendy vyprávějí, že nebyl nikdy dobyt – to je však minulost, lidé na ostrově téměř zapomněli na svou bojovnou minulost díky staletím míru, který jim mimo jiné zajistila poloha ostrova, jež je izoluje od zbytku světa (navíc díky skaliskům a mořským proudům je obtížné se na ostrov vůbec dostat). Jediný, kdo nezapomíná na slavnou minulost svého národa, je princ Nicholas, který se cvičí v boji s mečem a čte knihy o minulých bitvách. Feyové ale invazi uskutečňují. V jejím čele stojí královský syn Rugad, mocný mág, a jeho dcera Diamanta. Po několika obtížích se na ostrově vylodí a zaútočí. Na válku naprosto nepřipravení ostrované jsou doslova masakrováni, když mnich Mathayus náhodou objeví doslova magickou zbraň, která vzápětí síly vyrovná… Jde o povedenou válečnou fantasy, v níž autorka používá podobný sty vyprávění jako např. Tad Wiliams ve své sáze Vzpomínka, Žal a Trn – čili příběh je rozdělen do několika dějových linií, mezi nimiž Ruschova přeskakuje (vždy v tom nejnapínavějším), nabízejíc tak čtenáři široký pohled na probíhající konflikt (nicméně nepitvá se tolik v detailech jako Wiliams a děj je tudíž podstatně plynulejší). Rovněž nápadů má celkem dost (magie je tu celkem krvavé a perverzní – například stahování z kůže je zde na denním pořádku a jde o věc celkem běžnou – kůže se používají na magii), akce je celkem dost a ani tady se autorka s ničím nepáře – krev stříká na všechny strany, vnitřnosti se derou ven (i když na takové Stezky krve to nemá:)). Zajímavý je rovněž nápad rozdělení Feyů do kast podle schopností (různé druhy mágů, válečníků) a schopnost některých Feyů brát na sebe cizí podobu (opět za poměrně ehm, zvláštních podmínek:)).