Kvalitou minimálně srovnatelné s Agenty, ovšem já osobně bych řadil tento díl ještě trochu (o ždibíček) výš - jestli byl totiž předchozí díl ve znamení pátrání po nadpřirozeném artefaktu, tentokrát se vracíme k půdorysu klasičtější detektivky. i když klasické...jsme přeci na Noční straně, takže bary jsou plné duchů, vlkodlaků a zkrachovalých démonů a kdo vede velké firmy snad lepší nevědět. Zápletka se točí kolem Slavíka, zpěvačky, jejíž hlas může donutit lidi k sebevraždě. Taylor se vydává po stopě a odhaluje hodně nepěkné věci v šoubyznysu. Co se detektivní stránky věci týče, řekl bych, že tady se Green vytáhl v rámci série nejvíc. Co se týče tajemnosti Noční strany, dokazuje, že tohle prostředí má takřka neomezené možnosti a pokaždé lze vybrat z mnoha prvků, které se budou k zápletce dokonale hodit. Zajímavý je i úvodní minipříběh a anabáze s Mrtvým chlapce, který bude v sérii ještě hrát velkou roli. Čtenář si sice už může všimnout, že se Green u některých věcí opakuje (popisy některých již známých postav), ale dá se to brát i jako poznávací znamení, rozhodně to ještě nijak neruší. Velice čtivé, plné nápadů a s kásnou obálkou, prostě Noční strana 3 a zatím nejlepší.

Simon Richard Green je autor, který ne že by psal nějak vyloženě úžasná a hodnotná díla, ale při čtení jeho knih se dobře bavíte a v neposlední řadě si můžete i uvědomit, že ten náš svět není přes veškerou svou zkaženost a „ujetost“ tak špatný. Jak tvrdí jistý výrok z jedné ryze české literární řady: Svůj svět si musíme zasloužit. Nic není zadarmo a bez vlastního přičinění vám nic do klína nespadne. To snad poznal každý sám na vlastní kůži. Takovéto zjištění vám pomůže dospět a přerovnat dosavadní žebříček hodnot. Avšak nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Není to nijak utěšující sdělení, avšak je v něm kus pravdy. Ale oproti Noční straně je náš svět stále ještě procházka růžovým sadem... Samotná první kapitola této knihy je příběh sám pro sebe, ve kterém se prvotní, pro Johna Taylora opět naprosto běžná a ničím výjimečná prácička, zvrtne v naprosto nepředpokládaný zmar, mající dopad na celou Noční stranu, což mu na již nyní nulových sympatiích jejích obyvatel nepřidá. I jako samostatná povídka by tato kapitola dokázala rozhodně zabodovat. Takto však jen rozjíždí další dobrodružství, při kterém se budete opět prodírat temnotou. Další Johnův případ je zcela jiný, než všechny předcházející... Existuje nepřeberné množství hudebních stylů. Od těch nejromantičtějších a „nejsladších“ až po ty nejtvrdší a ultrabrutální. Každý si vybere to, co se mu líbí. A tento Taylorův případ by se dal zařadit do hudební branže. Rossignol je mladá zpěvačka, která utekla na Noční stranu, aby udělala kariéru. Začínala s radostnými písněmi, ale po nějaké době přesedlala na depresivně smutné songy, které až podezřele velké množství lidí jakoby doslova nabádají k páchání sebevražd. Její manažeři se tuto skutečnost snaží ututlat a její rodina má o ni starost; starostlivý a bezradný otec najímá právě Johna Taylora, aby zjistil, jak to s jeho dcerou je doopravdy... Tajemství, napětí a akce – nic z toho v tomto třetím dobrodružství z Noční strany již tradičně nechybí. Tento cyklus byl již od úvodního dobrodružství zajímavý svým nápadem, atmosférou i zpracováním. Povětšinou temnější vyznění mu dávalo nádech hutnosti a možná i depresivnosti. I přes náznak humoru jde o „těžší“ vyprávění, které čtenáře opět zavede do temných uliček Noční strany, kde přihodit se může cokoli. John díky své nevalné pověsti a v neposlední řadě i díky svému nadání postupuje ve svém pátrání vcelku rychlým tempem. Jeho metody vyjednávání a přesvědčování jsou až překvapivě účinné, ačkoli někdy je bit. Tento příběh svižně plyne a je možná až překvapivě poutavý. Například způsob, jakým se na Noční straně uklidňují pouliční nepokoje je pro ni naprosto typický. Žádná policie. Žádný antikonfliktní tým. Prostě pouliční bitka jako hrom. Kdo uteče vyhraje. Na Noční straně se beze zbraně v ruce spravedlnosti obvykle nedomůžete. Nářek slavíka [Nightingale's Lament, 2004], vydaný nakladatelstvím Polaris v roce 2005, je jeden velký případ, skládající se z několika menších. Vše se postupem času trochu zamotá, obeznámíme se s novými lokacemi a postavami, které rozšiřují a obohacují autorem stvořený svět. Taktéž zjistíme něco málo víc o Johnovi, jeho matce a jeho možném osudu. Je to sice pouze nepatrné množství informací, které však naznačují, že v budoucnosti je na co se těšit. I třetí kniha Noční strany se z hlediska kvality dokázala udržet na úrovni předcházejících příběhů, možná se mi zdála i o malinko podařenější. Prostě oddechovka, která se dobře čte a která neunaví.