Skeeve se prochází svými komnatami, když tu se najednou v místnosti objeví demon. To by nebylo vcelku nic divného, neboť jeho učitel Aahz je přeci demon. Jenže tento demon není Aahz. Je to úplně nějaký jiný demon, který Skeeva uchvátí magickými silami a vyptává se jej na podrobnosti právě kolem Aahze. Vyptávání by tak hrozné nebylo, jen to tlučení hlavou do podlahy, doprovázející každou otázku, je tak trochu rozptylující a v neposlední řadě i poněkud bolestivé. Nakonec se přece jenom Skeeve dozví, že Aahz je příbuzný dotyčného demona a ten že má v úmyslu jej za každou cenu dopravit zpátky na Perv. Pohrozí Skeevovi fyzickou likvidací, jestli jakkoli cokoli svému učiteli naznačí. Přijde Aahz a pozdraví se s demonem. Ten mu vysvětlí, že musí jít s ním v jisté neodkladné záležitosti a za chvíli oba Pervekti zmizí. A Skeeve zůstane poprvé sám - bez svého učitele a přítele... Jak obyčejně zní velmi zjednodušená verze úvodu do tohoto nadmíru přívětivého příběhu. Kdo již nějaký díl série Mýtus četl, ten dozajista ví, že jeho hlavní náplní je humor, kterému je podřízeno (téměř) vše. Ani tentokrát to nebude jinak... Když se člověk učí, znamená to, že má za sebou stále někoho, kdo ho kontroluje a dává pozor, aby neudělal nějakou závažnou chybu, která by mohla natropit nenapravitelné škody. A pokud ji udělá, dokáže učitel její následky zmírnit či zcela napravit. Žák si je toho taktéž dobře vědom a tak se mnohdy ani příliš nesnaží – škola je vlastně jakousi hrou, která vás na život ani zdaleka nepřipraví, na rozdíl tomu, jak se obecně tvrdívá. Žák ví, že když nějakou chybu udělá, nic vážného se nikdy nestane. Učitel to přece nedopustí! Ale jakmile člověk dostane prostor a musí ukázat, co v něm doopravdy je, padne na něj i zodpovědnost za vlastní činy, což je mnohdy ta nejlepší motivace k tomu, dělat vše uváženě a svědomitě. Jakmile totiž člověk za svou práci ručí, již to přestane být taková legrace... Zatímco úvodní kapitola příliš vtipná není, druhá na vás již útočí osvědčenými smíchotvornými postupy. Král Possilta za Skeevem přijde s tím, že si chce vzít dovolenou a chce, aby na sebe Skeeve vzal jeho podobu a na jeden jediný (!) den jej zastoupil. Vždyť co se může za jediný den přihodit? Pouhá tato jediná věta, která v sobě vlastně nic vyloženě legračního neskrývá, vám v předtuše věcí příštích dokáže zvednout koutky úst v (prozatím pouze náznaku) úsměvu. Skeeve to přijme (co jiného může také dělat; jedná se o jeho chlebodárce) a snaží se chovat a jednat tak, jak si myslí, že by se choval Aahz. A ono mu to kupodivu vychází. Samozřejmě je to spojeno se spoustou humorných situací a průpovídek a o to přece v této sérii jde až, jak se říká, v první řadě. Minulý díl Skeevových dobrodružství byl poněkud méně vtipný (alespoň začátek určitě) a i jeho zápletka byla taková nedotažená (nebo možná naopak trochu přetažená). Tento díl, alespoň jak se zpočátku jeví, se opět „vyhoupl“ na grafu kvality směrem nahoru, což je pro všechny fanoušky této oddychové a lehce stravitelné série jednoznačně dobrá zpráva. Někdy se stane, že tím, abyste vyřešili jeden problém, vytvoříte problém jiný, který zatím není tak akutní a který nevyžaduje vaši okamžitou pozornost. Stejná věc se přihodí i Skeevovi a právě její řešení a případné vyřešení zaplňuje druhou polovinu této knihy. Nebyl by to totiž Skeeve, kdyby se vždy, i bez velkého snažení, nedokázal dostat do jakýchkoli nečekaných potíží. Ty se na něj sypou převážně v okamžiku, kdy o ně ale vůbec nestojí. Nejhorší je, že pokud by jeho plán nevyšel, neodnesl by si to jen on, ale pravděpodobně spousta dalších lidí. To si naštěstí uvědomuje a snaží se ze všech sil. Angažovat se v organizovaném zločinu se však většinou (nebo minimálně do určitého okamžiku) nevyplácí. A stavět se mu do cesty už vůbec ne. To funguje pouze v akčních filmech a této knize, kde organizovaný zločin, pokud vše vyjde tak, jak má, utrpí skutečně pořádnou ránu... Skeeve nám dospívá a pomalu se začíná stavět na vlastní nohy. To pokaždé přináší mnoho vtipných i vážnějších situací, které k životu prostě patří. Že by nastal čas konečně se osamostatnit? Autor občas přibližuje i události z předešlých knih, takže se i ten, kdo žádnou knihu z cyklu Mýtus nečetl, do ní může s chutí pustit. Kdo má možnost, měl by si přečíst všechny předešlé svazky, neboť do rozjetého vlaku se (jak ví každý, kdo to někdy zkusil) špatně naskakuje. Avšak kvůli jednoduchosti a srozumitelosti vyprávění tohoto typu to není vyloženě podmínkou. Pouze doporučením. Mýtus pokračuje aneb Skeeve vrací úder [Hit or Myth, 1983], u nás vydaný nakladatelstvím Perseus v roce 1996 zvedá kvalitu, poněkud sníženou třetím dílem, zpět na vysokou hodnotu - příběh je smysluplnější, zábavnější – prostě pro čtenáře jedním slovem zajímavější. Oproti minulému dílu budete tento číst opravdu s chutí a nadšením, provázejícími každou kvalitní zábavu. Celá tato rozverná série je jako stvořená pro parné letní dny (ačkoli i v zimě vás dokonale zabaví), v průběhu nichž se jen poflakujete (v případě dovolených) někde v chládku s jedním oroseným ležákem a grilovanou klobásou, a k jejichž dokonalosti již chybí snad jen nějaké to nenáročné a humorné počtení. I v době ekonomické krize se musí odpočívat. Ačkoli ekonomická krize již trvá tak dlouho, že by se mělo přestat nazývat ji tak. Když něco trvá hodně dlouho (jak relativní pojem), stává se z toho běžný stav. Ačkoli možná bude ještě hůř. Každopádně nás (minimálně ještě nějakou dobu) nečeká žádné viditelné zlepšení a tak alespoň tato roztomilá knižní série nám může pomoci odreagovat se od denního shonu a relaxovat. Díky bohu za ní (řekl ateista)...