> Kapitán Elánius a členové jeho hlídky jsou jednou z nejlepších > dějových linií Zeměplochy. Kdo si chce užít trichu srandy na vrub > všech vážně míněných hrdinů ostatních fantasy knih, měl by po téhle > sáhnout bez sebemenšího rozmýšlení. Zcela souhlásím, Muži ve zbrani jsou tou správnou porcí humoru, kterou člověk potřebuje. Nejlepší část je , když nově přijatí členové hlídky skládají přísahu:-DDD Ale Buclíka bych doma mít nechtěla, co kdyby se samovznítil, když nebudu doma.:)

Taktak, souhlas s ostatními. „Muži ve zbrani“ jsou zatím nejlepší knihou z řady příběhů o Noční hlídce, a jedním z nejlepších příběhů zeměplošské série vůbec. Cechu vrahů kdosi ukradl mocný artefakt – ručnici (což Elánius brzy pocítí takřka na vlastní kůži) a ve městě řádí vrah, jehož oběťmi se stávají jak trpaslíci, tak i trolové, což hrozí v otevřený střet mezi oběma těmito skupinami obyvatel Ankh-morproku. Navíc se její členové musí věnovat novým rekrutům, jako je strážník trol Navážka (nesalutovat!:)) a krásná Angua, která, ač tak nevypadá, není tak úplně člověkem, tedy ne v určitou denní dobu… Její zasvěcení do práce člena hlídky dostává za úkol desátník Karotka. Ten se také brzy ujímá vyšetřování oněch vražd, které se v Anhk-Morporku v poslední době udály, zatímco kapitán Elánius se začíná pohybovat ve vyšší společnosti… Jak poznamenal Norek, jedná se opět o detektivní příběh, řádně „pratchetovsky“ spletitý, avšak ne natolik zamotaný, aby se v něm čtenář ztrácel. Členové hlídky jsou postavičky k pohledání, ať už její staří známí členové nebo noví rekruti. Kromě toho se setkáme i s jinými známými vedlejšími obyvateli Anhku, přičemž za velké plus považuji to, že zde konečně dostal více prostoru lord Vetinari, patricij města. Není zde nouze o řadu vtipných a absurdních situací (krocení rozbouřených davů trolů a trpaslíků) a nápadů (vliv chladu na trolí inteligenci), ale zároveň Pratchet dokazuje, že umí zarát i na vnější notu (otázka přátelství mezi příslušníky odlišných druhů:)).