„Narodil jsem se jako stvůra. Na tom není nic zvláštního, no ne? Stvůry jsou v tomhle světě všude. Ale já nemluvím o nějakém upoceném pedofilovi nebo sériovém vrahovi, který má doma ve sklepě pohřbený studený a tichý harém.“ Tak to je styl, kterým je napsaná kniha Rob Thurman „Měsíční svit“, pokračování předešlého „V Temnotě“, a tedy důvod, proč z té haldy urban fantasy, kde se to hemží upíry, vlkodlaky a jiným všemožným nadpřirozeným „svinstvem“, je právě tento cyklu u mne jasnou jedničkou. Tato kniha stejně jako stovky dalších samozřejmě neaspiruje na nobelovku, protože jejím posláním je pobavit, a ne udivovat etickým posláním či jedinečnou stavbou vět. A pobavit tedy umí skvěle. Jak je už patrné z ukázky, autor (vlastně autorka) si z nebere žádné servítky a nemá ani zábrany. Celá příběh je především skvělým sledem šibeničního humoru a hlášek, které jsou základem komunikace mezi dvěma nevlastními bratry – Kalem a Nikem. Kal je hejsek, který má matku šlapku a otce něco horšího než upír. A je líný, nepořádný, zbrklý a impulzivní. Niko je precizní, metodický milovník chladných zbraní a především nejdokonalejší zabiják v širokém okolí. Prostě větší rozdíl v charakterech ani být nemůže. A tato dvojice se teď přimotá do války vlkodlačích gangů. I když časem samo zjistí, že až tak jasný vlkodlačí průšvih to není. Že tu hrají svoje mocenské hry i jiné „bytosti“. Prostě kdo se chce pobavit stylem kulhánkovsko-žambochvských příběhů, určitě tento titul by neměl přehlédnout.