Patricia Briggs patří mezi autorky jejíž knihy mi v knihovničce nesmí chybět. Mám všechny díly série o Mercy a i Alfu a Omegu. Neodvažuji se o ní říct nic špatného a rozhodně od ní neuteču, ale tohle byl jeden z nejslabších dílů. Dokonce překonal i říční znamení, které mě hodně zklamalo. Měla jsem Mercy ráda, protože byla "obyčejná" holka, ale od šestého dílu je z ní dcera Kojota, ale zpátky k Nocí zlomené. Knížka mě zabavila neříkám, že ne, ale přišla mi trošku zmatená a vadilo mi, že se hrabala až někde na ostrovech místo toho, aby využila svůj vlastní svět, který má pořád co nabídnout. Na druhou stranu Mercy je pořád stejně zábavná, prostořeká a pořád svá. Neuhne jen proto, že to po ní ostatní chtějí, nefňuká, když nejde všechno tak jak má a hlavně neočekává, že ji všichni zachrání. Prostě zvedne prdel a zachrání se sama a proto ji zbožňuji. Člověk se tímto dílem musí prokousat a přežije i tu trošku nudnosti v zápletce, protože Mercy je prostě naše. Těším se na další díl a doufám, že to bude mnohem lepší. A stejně si myslím, že až pojedu sérii od znova, tak tento a ani šestý díl nepřeskočím.