Dle mého jedna z nejpovedenějších antologií fantasy povídek (zkrátka se mi nějak trefila do noty). Po Písních temných věků z konce antiky/raného středověku tu máme příběhy historické fantasy odehrávající se v období konce středověku. Úvodní (titulní) povídka P. Renčína vypráví o sestavení pražského orloje, kde je zadavatelem zakázky nejen pražská radnice, ale i samotné nebe. Nejde sice o nějaké veledílo, ale je to velice příjemné vyprávění se spoustou nápadů (pózující apoštolové a jejich následné skrývání před kontrolou inkvizice) a povedenou pointou. Povídka jen navnadí k dalšímu čtení. Následující „Barva“ A. Pavelkové je pak fantasy detektivkou, v níž hlavní hrdina, malíř Sandro Botticelli přijme nového (až podezřele talentovaného učedníka) a zároveň musí nedobrovolně pátrat po „sériovém“ vrahovi – zvlášť když se dostane do podezření. Pomalejší děj, a totožnost vraha lze celkem snadno odhalit, ale autorka vše napravuje fundovanou znalostí dobové Florencie i tehdejších poměrů. Ve stejné době, avšak v Benátkách se odehrává i povídka J. Jůzlové Kanál mistra Leonarda. Zde sledujeme osudy stavitele kanálů, který je neustále pronásledován svou temnou dobrodružnou minulostí. A také se musí vypořádat s mořem a jeho obyvateli (a nejde jen o ryby:)), které mu ve stavbě brání. Povídka tak trochu působí jako vytržená z širšího příběhu, na konci má čtenář více otázek než odpovědí. Kaltenštejnská nevěsta od L. Medka je krátkým příběhem z doby husitských válek. Celá se odehrává během několika nocí v jedné tvrzi, kde se dva náhodní cestovatelé – žoldáci stanou neplánovaně zachránci unesené dívky (přičemž jejich původní plán byl se k tamní bandě přidat). Nový svět od F. Novotného se zcela odlišuje od zbytku knihy. Příběh se odehrává v rozmezí několika staletí, od dob Aztéků, přes Kolumbovu výpravu – cele v podstatě z pohledu tamních obyvatel (no, ono je to složitější, vše vyplyne ze závěrečné části, odehrávající se v naší současnosti). Mystický a uhrančivý příběh, který by angloameričtí autoři dokázali rozepsat na klidně několikadílnou ságu, čímž by však příběh ztratil ze své magičnosti. Nejtemnějším příběhem je asi povídka od P. Neomillnerové V náručí boží – přesně v autorčině stylu. Stručně řečeno, sledujeme průběh mučení jedné čarodějky inkvizitorem.:) Ne, samozřejmě nejde jen o samotné mučení ale i o psychický souboj mezi mučenou a jejím mučitelem, v závěru se ke slovu dostává i pohanský bůh. K této povídce odkazuje ilustrace na obálce. Antologii zakončuje nejakčnější příběh celé sbírky – Turkobijce J. Červenáka. Popisuje události nastalé po bitvě u Moháče, v níž křesťanská vojska utržila drtivou porážku od Turků. Hlavním hrdinou je zde šlechtic Báthory (předek Kornelia Báthoryho, hrdiny nového Červenákova cyklu) a mimo jiné se zde dozvíme, jak to vlastně bylo se smrtí Ludvíka Jagelonského.:) Příběh je na autora nezvykle vyprávěn v ich-formě. Musím říci, že mi antologie doopravdy sedla, vyloženě slabou povídku zde nenajdete. Mezi ty „slabší“ bych zařadil povídky Kanál mistra Leonarda (kvůli zmíněným výhradám) a V náručí boží (ta mi prostě jen trochu nesedla, čekal bych větší rozuzlení) – což ovšem neznamená, že by se jednalo o špatné příběhy. Rovněž vyjma Červenákova příběhu se nedočkáme příliš mnoha akce, nicméně to na čtivosti či kvalitě povídkám neubírá. V neposlední řadě nesmím opomenout nádherné zpracování knihy - vázané vydání s přebalem a záložkou, povedené ilustrace + samozřejmě perfektní obálka M. Ivana. Dávám plný počet.