Tahle knížka mi padla do ruky tak nejak náhodou, když jsem si vybíral nějakou tvrdou scifi. A koukám, richelieu, zahledáím se, rochefort ... no jo, tak koupil a četl. A tedy, neprohloupil. čte se to báječně, atmosféra snad jak od dumase, akorát o dost drsnější a psaní přece jen modernější, postavy žijou, magie a draků je tam tak akorát, správně dávkovanejch, a nade vším kardinál ... lidi, ono je to fakt moc dobrý!!!!

Oba příspěvky zni jako dobrá reklama. Nekupuju slátaniny. Už v anotaci je pát nesmyslů. Dneska si holt každý pisálek myslí, že mu to všichni spolknou. A docela dost lidí je tak ... že to přečte a ještě si myslí, že je to pravda. Ať žijou masy.

Tahle kniha přináší vnímavému čtenáři docela nový pohled na popisovanou problematiku. Stylem vyprávění i tématem rozhodně nepopírá, že její předlohou byla tvorba A. Dumase. Ovšem třeba takový Kardinál Richelieu… Dodnes jste ho nejspíš znali jako slizského, proradného hnusáka, který se neštítí ničeho, ani královraždy, jen aby se dostal k moci. Pierre Pevel ho místo toho líčí jako velmi schopného, všemi mastmi mazaného politika, který se všemi možnými i nemožnými způsoby snaží zachránit říši před pádem do hlubin. Pravda, má trochu tvrdší a nevybíravé způsoby, ale proradný spekulant to věru není… A co se onoho pádu do hlubin týče, vypadá to, že středověká Francie k tomu momentálně nemá daleko. Za svoje sídlo si ji totiž vybrali Členové černého drápu, to jsou lidé, kteří mají v sobě dračí krev. Ach ano, draci tvoří ve Francii docela běžnou součást ekosystému. A to je také v podstatě to jediné, co je na Mečích kardinála Richelieu fantasy. Po všech dalších stránkách je to „jen“ velmi dobře napsané akční dobrodružství. Takže pokud horečnatě lpíte na čarodějích, nejrůznějších magických postavách a neproniknutelném tajemnu, tady si na své asi moc nepřijdete. Ale pokud jste ochotni trochu pozměnit rámec toho, co je běžně vnímáno jako fantasy, pak si četbu určitě užijete. Celá kniha je plná nejrůznějších opravdu báječně vykreslených postav. Ani jede z hlavních (i vedlejších) hrdinů se nemá v knize nějakou svou nepovedenou kopii. Každá postava má svůj vlastní příběh, charakter a tajemství. Právě přítomnost nejrůznějších osobních zvratů knihu samotnou velmi dobře okořeňuje. Nikdy totiž nevíte, která postava se přikloní na kterou stranu a definice dobra a zla také není vždy úplně jednoznačná. Ze začátku si možná budete myslet, že víte, kam kniha směřuje a ajk to všechno nakonec dopadne, ale na konci knihy zjistíte, že je vlastně všechno jinak…