Povedená fantasy, která si hodně bere z keltských mýtů a prostředí. Hlavním hrdinou zde je sirotek Myšák, který v prologu coby mladý otrok prchá z vězení, kam se dostal poté, co svému krutému pánu spálil půlku obličeje, když ten zabil jeho milovanou. Naštěstí (především díky jeho vrozeným zázračným uzdravovacím schopnostem) se mu podaří utéct a před pronásledovateli ho zachrání tyrský šermíř nechávající se najímat na ochranu karavan Cullin (z kterého se později vyklube Myšákův strýc), který chlapce odkoupí a ujme se ho. Učí ho šermu s mečem s runovou čepelí, kterou Myšák ukořistil pronásledovatelům, dá mu nové jméno Kian a spolu pak cestují po světe (pokud nepřezimují doma v Tyře, která stejně jako její obyvatelé připomíná středověké Skotsko) jako ochranka kupeckých karavan. Tenhle jejich poměrně poklidný život po osmi letech naruší setkání s bojovnicí Kerri, které Kian jednou pomůže v boji proti přesile lupičů. Kerri, i přes jisté spory s Kianem,Skai si oba Tyřany najme, aby jí pomohli najít ztraceného prince ostrova Celli, konkrétně zemi (z něhož sama pochází), kterému hrozí nebezpečí v osobě čaroděje a krále říše Maedun (která v sérii představuje tu hlavní říši zla) a naděje ostrovanů se upínají právě k osobě ztraceného prince. Navíc jak Kian zjišťuje, mohl by více zjistit o svém původu, takže se pátraní pro něj brzy stává osobní záležitostí. Nejde sice o nějaké přelomové dílo, nicméně je zde pár zajímavých nápadů, děj má spád (k čemuž přispívá i způsob vyprávění – kniha je vyprávěna mimo prologu a epilogu v ich-formě, z pohledu Kiana), postavy i dialogy jsou vtipné (Tyřané obecně vedou), absentují prostoje i sáhodlouhé popisy prostředí. I akce je dostatek. Jedná se tedy o příjemné a odpočinkové čtení. To byl právě ten dojem, který jsem při čtení (i přes smrt některých hlavních postav) měl: pohoda. Chcete-li se pobavit a odpočinout si u dobré fantasy, je tahle kniha tou správnou volbou.