Já tedy musím říct, že se mi knížka líbila . Stejně jako jindru_strelce mě upoutala obálka i anotace slibující nějaké klasické epické fantasy dobrodružství. A toho se mi dostalo mírou vrchovatou. Na začátku jsou čtyři přátelé, ještě chlapci postaveni před zkoušku dospělosti - přežít nějakou dobu v přírodě. To se jim, i když jen taktak podaří. Střetnou se zde totiž s oddílem nestvůr Chytriny, mocné čarodějky a věčné hrozby jižním královstvím. Je tedy pravdou, že děj nijak originální není. Tahle skupinka přátel se totiž účastní války proti Chytrině a postupně se vyznamenávají. Hlavním hrdinou zde je Tarrant, který zároveň příběh vypráví, a jde o celkem sympatickou, byť možná trochu plochou (rozuměj až příliš kladnou a čestnou) postavu. O ději asi nemá cenu moc hovořit, není příliš složitý a nerad bych ho tedy prozrazoval víc než je záhodno. Cože mě tedy na knize i přes neoriginální děj tak zaujalo? Je tím (možná mnou jen subjektivně vnímaná zvláštní atmosféra. Celou knihou se totiž (i z jistých náznaků vypravěče Tarranta, který příběh vypráví ze značného časového odstupu od popisovaných událostí) nese nálady jakési skepse a marnosti. To je také umocněno smutným osudem elfů v tomto světě - zde tzv. vorquelfů, jejichž země, Vorquellyn, byla již před dlouhou dobou obsazena Chytrininými vojsky a vorquelfové (tedy ti, co bojují na straně lidí za osvobození své země) tak jsou tvory bez domova, jejich smutek a trpkost se nejvíce značí v osobě vorquelfa Rezoluta, Tarrantova přítele a vorquelfky (na její jméno, si už bohužel nevzpomínám), se kterou se s Tarrantem do sebe zamilují. (SPOILER)Tento vztah, podobně jako osud většiny hrdinů knihy, nemá dobrý konec... Navíc na mne z knihy dýchla atmosféra a poetika klasických starých, mírně naivních dobrodružných příběhů. Stackpole je také výborný vypravěč (obzvláště v bitevních scénách, kterých je zde požehnaně), jeho jazyk je čtivý a kniha se tak v podstatě četla sama:). A závěr (hlavně tedy poslední věta:)) a křivda a nespravedlnost jimiž kniha končí mne naopak přesvědčily, že tenhle příběh rozhodně chci dočíst do konce. Závěrem tedy, opravdu se asi nejedná o nějaké vrcholné dílo žánru, ale za přečtení podle mne stojí.