Druhý díl Hlubiny se mi líbil mnohem víc než první. Děj a obecně Hlubina zde získala mnohem jasnější obrysy, takže už jsem neměl pocit, že občas tápu v tom, co se vlastně děje. A ten konec, samozřejmě Lukjaněnko dostál svému jménu, je to opět lahůdka, o které nevím, co si mám pořádně myslet :) Dopadlo to vlastně dobře nebo špatně? Kdo vyhrál? Kdyby to bylo tak jednoduché, asi by nemělo význam Lukjaněnkovy knihy číst. To se totiž nedá popsat, to se musí přečíst.