O tom, že Lucifer je jednou z nejzajímavějších postav Sandmanovského univerza, nepochybuje ani samotný autor tohoto světa Neil Gainman, ani autor tohoto komiksu Mike Carrye a nepochubuje o tom ani autor tohoto příspěvku, tedy já. Přece jenom je dost těžké si představit Vládce pekla v důchodě jako nudnou a schematickou postavu. A když se okolo ní navine originální a dobře napsaný příběh je jasné že půjde o výborné počteníčko. A to Lucifer určitě je. Autor na nás hned zavede do současného Luciferova bydliště-luxusního klubu v LA, kde ho přijde navštívit dost nečekaný návštěvník - Anděl. Přece jenom jako bývalý vládce pekla nemá Lucifer s těmi z Nebe nejlepší vztahy. O to divnější ale anděl přináší nabídku - bianco šek pro Lucifera. A ten jak už má ve zvyku netroškaří a vyžádá si hned přístup zpět na nebesa. Jediné co musí udělat, je udělat za Nebe špinavou práci, zlikvidovat nějaká prastará božstva, plnící lidem jejich přání (což nemusí dopadnout vždycky dobře, o čemž svědčí i tento komiks). Jenže Lucifer si taky nehodlá špinit svoje ruce, od toho máme přece jiné lidi, třeba tu nešťastnou holku, co zabila svého retardovaného bratra... Další příběhy potom navazují na první a Lucifer se snaží zjistit, jak to s tím klíčem od Nebes je a jestli to nemá nějaký háček. Proto se vydá do Německa, aby se poradil s mocnými věšteckými kartami, které se svému stvořiteli vymkly z rukou. Ne žádné zachraňování světa, on jenom prostě chce svou věštbu, co si bodou karty dělat potom je jenom jejich věc. Je to příběh v Gainmanovském stylu, plný temné poetiky a excelentní práce s mytologickými reáliemi i postavami. Jenom je to o dost pochmurnější, ale co byste čekali od komiksu, dke hraje prim Satan, že? Hutnou atmosféru navíc dotváří i skvělá malba, pokud pomine ne příliš povedenou, impresionosticky laděnou malbu doprovázející první povídku, která mi moc nesedla.