Jeden z nejlepších Saudkových komiksů vůbec vychází v úpravě, která působí skoro až katalogovým dojmem - na každé dvosjtraně zabírá komiks pouze jednu stranu, ta druhá je věnována údajům, kdy komiks vyšel, případně doplňkovým materiálům, které nějak souvisejí s dobou vzniku. Lips byl psán v sedmdesátých letech pro Mladý svět a vycházel na pokračování. Saudek s Weigelem museli týden co týden dodat uzavřený (či vypointovaný) příběh o rozsahu jedné strany. Výsledek je dokladem toho, jak si Saudek s komiksem rozuměl a co v něm všechno dokázal. Prostor je zaplněný do posledního místečka přehršlí detailů a drobných i masivních vtípků, tradiční kompozice je zavržena a Saudek v každém obrázku, v každé stránce dokazuje, jaký to byl génius. Příběh mu přitom usnadňuje pozici tím, že čerpá z kolportážních románů, které stavěly především na nejrůznějších atrakcích, takže svobodmyslná kresba je doporvzena stejnou zápletkou, kde se to hemží krásnými ženami, tajnými chodbami, lektvary lásky a souboji. že to bylo skutečn zjevení, na svou dobu ale vlastěn i dnes, dokazuje fakt, že oba tvůrci se pokusili k tématu vrátit v příběhu Černý Filip (taktéž v knize) - ten je ovšem přizpůsobený dobovým normám a jedná se jednu velkou nudu. Saudek prostě byl člověkem, který potřeboval svobodu a vtip - Lips Tullian mu nabídl obé a po zásluze je legednou českého komiksu.