Druhý díl se odehrává několik let po prvním. Otěže zde přebírá další generace – děti Kiana (který léta na Celli vládl jako regent) a Kerri. Ti jsou také hlavními hrdiny knihy, neboť příběh je na rozdíl od prvního vyprávěn v er-formě a tudíž se věnuje střídavě všem třem hlavním postávám a občas i novému maedunskému králi Hakkarovi (synovi toho předchozího, rovněž Hakkara, jehož Kian zabil a pro něhož tak má útok na Celli osobní zaujetí – pomstít otcovu smrt). Nejstarší Kianův syn Keylan, nový král, se nejvíce podobá otci – je to výborný šermíř a vojevůdce ale zároveň tvrdohlavý a trochu ukvapený. Jeho bratr-dvojče Donaugh je jeho pravým opakem, přemýšlivý, samotářský, moudrý mladík, ze kterého se stane mocný čaroděj, asi nejvíce propracovaná postava z celé knihy. Poslední z Kianových dětí, jeho dcera Torey zas dokáže léčit magií. Zpočátku představují hlavní nebezpečí nájezdníci Saesnesanové, se kterými se však díky Donaughově magii a vyjednávání a jedné vítězné bitvě v soutěsce Skaiům se vypořádat. Hlavním problém však zůstávají Maedunové a potřeba sjednotit národy ostrova Celli pod jeden prapor.