Dle mého zatím nejtemnější Gemmelův příběh se odehrává ve válkou zpustošené Drenaji, v níž se moci chopil šílenec Ceska. Vládne opravdu krutě, opíraje se o sílu legionářů a především tzv. zkříženců - tvorů vzniklých díky strojům dávných předků zkřížením člověka a nějakého zvířete v jednu silnou vražednou bytost. Ceskovi se rozhodne postavit Tenaka Chán, míšenec, syn nadirské ženy a drenajského šlechtice. Člen kdysi elitní jednotky Draků, kteří byli pobiti při pokusu svrhnout tyrana. Vlastně - sužován výčitkami svědomí se rozhodne Cesku zabít a sám při tom zemřít. Jenže nejdříve zachrání dívku Renju před tyranovými vojáky, pak se k němu přidá přítel a další člen Draků Ananais. Ten zas zachrání před upálením další dívku, přidá se k nim Zdirad, potomek hraběte z Bronzů... A najednou tu máme povstání!:) Jenže Ceskovo vojsko a zkříženci má obrovskou přesilu a jediná možnost jak zvítězit je pro Drenaj snad stejně zlé jako Ceskova tyranie… Hned na začátku mne zaujalo temné ladění příběhu - tentokrát naděje na vítězství je téměř nulová a možné řešení je Pyrrhovým vítězstvím, no, ono je to snad ještě horší (přivést do země smrtelné nepřátele Drenaje, to už zavání zánikem země). Bohužel toto je asi jediné nové na této Gemmelově knize. Jinak je to sbírka autorových "trademarků" - tedy hlavní vnitřními démony sužovaný hrdina, malá naděje na vítězství, boj malé hrstky obránců proti přesile (i když tentokrát se nebrání pevnost, ale několik průsmyků ve vzbouřené provincii). Sice jsem u jiných Gemmelových knih psal, že to stále znovu a znovu funguje, ale tady to celé působí dost fádně, jako by autora tahle kniha ani moc nebavila. Ne že bych se při četbě nebavil to ne, ale nebylo to zkrátka ono. Plusem (i když to může znít divně:)) je opravdu temná atmosféra, kdy zatímco v jiných knihách tu je jen malá naděje na vítězství, tady se od začátku s vítězstvím nepočítá vůbec.