Intro, které celou knihu otevírá a v podstatě má jen pramalý vliv na další události, se odehrává uvnitř nejproslulejší aukční síně Noční strany, jejíž majitelka pověřila Johna Taylora její ochranou. Má se totiž dražit Motýl chaosu, zdánlivě neškodný zástupce hmyzí říše, který má však schopnost mít vliv na všechny budoucí děje i na některé minulé. O motýla mají však zájem i bytosti, z nižších i vyšších dimenzí, a tak John musí nakonec použít své Nadání, aby zachránil, co se dá. Získá tak sice pár nových nepřátel, ale alespoň prozatím vyvázne se zdravou kůží. Předchozími knihami se pátrání po Johnově matce táhlo jako červená Ariadnina nit. Tentokrát se z něj však stává tlusté červené lano, protože paní Štěstěna, jedna z konzitivních, bytostí pověří Johna novým pátráním. Nejedná se však o ztracenou věc nebo osobu, ale pátrání po samotném původu Noční strany jako takové. A jak se ukazuje z každou další stránkou, je osud a původ Johnovi matky pevně spojen právě s touto událostí. Putování Johna Taylora Noční stranou je plné podivných bytostí i Bytostí a různorodých míst. Více, než v jakémkoli ze svých předešlých případů, se setkává s opravdu mocnými Hráči a lidmi určujícími vývoj a směřování noční strany. A ne vždy, vlastně takřka nikdy, jsou ta setkání příjemná. Dostává se tak do kontaktu s prastarým, a nyní upadlým, bohem Hermem, jehož parohatá hlava kdysi vládla tajemným a hlubokým anglickým hvozdům, s bytostí nazývanou Nářek, jejíž moc pramení z utrpení všech, kteří své životy ukončili sebevraždou nebo Pánem trnů, který má moc soudit všechno a všechny z celé Noční strany. Kromě protivníků však také získává pro svojí cestu průvodce a spojence. Už jenom jejich jména – Hříšník, Šílenec a Nádherný jed mluví sama za sebe. Každý z nich má nějakou pozoruhodnou schopnost a za sebou příběh, který by možná vydal na samostatnou knihu. Simon R.Green vysílá svého hrdinu sice na nelehkou cestu, ale po většinu knihy připomíná jeho putování procházku, i když hodně svízelnou, podivným a podivuhodným panoptikem. Spousta míst a bytostí, se kterými se setkává se honosí přívlastky jako – strašlivý, mocný, vražedný, prastarý, ale žádné z těchto setkání není čtenářsky opravdu napínavé. Zdá se tak, že autor vlastně provede svého hrdinu, a čtenáře spolu s ním, od jedné scény k druhé bez větších zvratů nebo překvapení až ke konci knihy. Na mnoha stránkách tak dokáže čtvrtý příběh Johna Taylora udržet zájem jen na pomyslném vlásku Pak ale nastane Velké Finále a vy pochopíte, že Simon R. Green opravdu rozumí tomu, co dělá a závěr knihy doslova bere dech a oproti předchozímu ději katapultuje váš zájem a celkové hodnocení knihy o několik příček výš. Kouzlo města není prosáklé zběsilou akcí, ale je dobře řemeslně zvládnutým příběhem, který toho hodně osvětlí o minulosti Noční strany a v závěru nutí položit si otázku, co vlastně bude následovat dál? Osudy Johna Taylora, jeho spojenců i nepřátel totiž ani zdaleka nekončí.

V tomto příběhu přijímá John Taylor svůj další případ za trochu jiných okolností než obvykle - v jedné z nejluxusnějších restaurací na Noční straně, kde zrovna po dalším úspěšně vyřešeném případu (týkající se dražby jednoho poněkud zvláštního motelu) obědval se svou sekretářkou Cathy. On ani jeho klient není jen tak někdo. Je jím samotná paní Štěstěna, která ztělesňuje přesně to, co její jméno znamená, díky čemuž přináší těm, kdo se octnou v jejím okolí a pokusí se jí dotknout, štěstí stejně jako zkázu. A i úkol, který pro něj má je vpravdě monstrózní: zjistit pravdu o původu Noční strany. John po jistém váhání a přes námitky své sekretářky případ přijímá, i když spíš osobních důvodů (s čímž samozřejmě paní Štěstěna počítala). Stejně jako dříve, i v tomto díle má John originální společníky: Šílence, který kolem sebe rozesílá chaos a pouhá jeho přítomnost ohrožuje/narušuje okolní realitu, Hříšník, který má osobní zkušenosti s Peklem a Krásný Jed - succuba a Hříšníkova milenka. Musím říci, že tento díl mi přišel místy celkem silně depresivní - a to především ve chvíli, kdy John a jeho společníci navštíví čtvrť zapomenutých bohů, kteří zde žijí (nebo spíš přežívají) na ulici jako bezdomovci (setkají se zde s pološíleným a také zatraceným rohatým bohem Hermem, se kterým se John v minulosti setkal a zásadním způsobem ovlivnil jeho existenci - viz následující díl "Cesty po kterých jsme se nevydali").