Málokdo si může dovolit kupovat vše, co chce. Většina běžných lidí mezi tyto šťastlivce (bohužel) nepatří a tak si musí předem důkladně vybrat, co si za svou výplatu (respektive za to, co z ní po zaplacení všech nezbytností zbude) pořídí. Vícedílné série mají za předpokladu dodržení jistých zvyklostí určité kouzlo. Je to něco jako vícedílný film, který v tom lepším případě vzniká z důvodu velkého množství nápadů a tím celkového rozsahu díla. Zalíbí-li se nám určitý příběh, poté netrpělivě čekáme, až vyjde další díl. Obvykle to tak rok trvá, a za tu dobu většinou stačíme zapomenout, o co že v předcházejícím příběhu šlo. Z tohoto hlediska má nespornou výhodu četba s odstupem času, kdy začneme číst první díl série v době, kdy jsou již k dispozici další (v ideálním případě všechny) díly. Tím odpadá jistá zmatenost, standardně se objevující při rozečítání každého pokračování. V prologu jsme již tradičně seznámeni s dávnými věky (Eddingsem stvořeného světa), kdy legendy teprve vznikaly. Další a další drobnosti nám dokreslují podobu historie, která je v příbězích o Garionovi velice důležitá a která odhaluje množství nových informací, majících za cíl zanést nové souvislosti do již rozjetého příběhu. První kapitola navazuje v místě, kde jsme naše hrdiny minule opustili, a to opět na palubě lodi kapitána Greldika, směřující tentokrát proti proudu Hadí řeky od města Sthiss Tor, stiženého náhlou erupcí nedalekého vulkánu. Princezna Se'Nedra, která je přibližně stejně stará jako Garion, zjišťuje, že o něm stále více přemýšlí, že jen pohled na něj ji uklidní, je-li rozrušená, a v jeho blízkosti jí nechybí již naprosto nic - typický příklad propukávající zamilovanosti. Snaží se jej přinutit, aby jí projevoval více pozornosti, což se však nezdá být ničím jednoduchým. Cestou na posvátnou horu Prolgu se mnohokrát střetnou s bestiemi, kterými tento kraj oplývá. Je to asi nejakčnější úsek knihy a při těchto bitkách musí naši hrdinové, mají-li z nich vyjít jako vítězové, ukázat, co v nich je. Konečně se po předlouhé cestě dostávají k hranicím Kthol Murgos, kde tou dobou již murgský král Taur Urgas sbírá vojska, stahuje je k hranicím říše a tím je válka, zdá se, na spadnutí. Pomalu zkracují vzdálenost mezi nimi a Aldurovým Orbem, který naštěstí zatím nedoputoval tam, kam měl původně namířeno. Je třeba ještě mnoho věcí vykonat a času až příliš rychle ubývá... Již předchozí díl se mi zdál mnohem humornější, než první. Neustálé špičkování Polgary s Belgaratem, jakožto dcery s otcem, je častokrát velice úsměvné a odráží zdravý (mnohdy spíše dravý) vztah těchto dvou postav. Polgara je relativně mladá a tak je průbojnější, hádavější a jedovatější, než by bylo záhodno. Belgarat je naproti tomu mnohem starší a tím i moudřejší, tolerantnější a prostě celkově klidnější (ačkoli někdy má určité problémy, u starších lidí zcela běžné). Ví, že někdy je třeba nechat ženu, aby sdělila, co má na srdci (nebo spíše na jazyku, neboť srdce v hádkách nemá většinou příliš velké slovo), jakkoli je to pro něj nezajímavé či urážlivé. Dohromady však tvoří silné a všeho schopné spojenectví, v němž jim pokrevní pouto umožňuje docílit toho, čeho by jednotlivě třeba nikdy nebyli schopni dosáhnout. Nečekanou záplavu humoru v této knize přinese setkání hrdinů se starým a neustále podrážděným čarodějem Beldinem, s nímž (v jistém smyslu) musejí (dosti bouřlivým způsobem) prodiskutovat jisté neodkladné záležitosti. Stáří je obvykle charakterizováno vyzrálostí a moudrostí. Častokrát se k ní však přidruží i jistá otrávenost životem, kterou si hodlá dotyčný vybít na svém okolí. A jindy je to spíše způsob, jak zastřít své pravé city či pocity. Je zábavné sledovat zrod každého hrdiny. Jeho dětství, dospívání a sbírání prvních zkušeností, úspěchů i nezdarů. Právě nezdary jsou z hlediska dalšího rozvoje osobnosti i schopností naprosto nezbytné. Ačkoli v extrémních případech mohou jinak zdravého ducha jedince nahlodat či dokonce zcela zlomit. A právě takto nějak vypadá Garion, který se stále nemůže vzpamatovat ze svého bezcitného útoku na Čamdara. V tomto ohledu je toto dobrodružství vážnější než obě předchozí. Milovníky zvířat dozajista potěší scéna, v níž Garion přivede zpět k životu již mrtvé hříbě. Zaprvé tím (neboť se jedná i pro zkušeného čaroděje o velice riskantní úkon, který se může obrátit proti němu) v kritické chvíli poprvé prokáže své „neobvyklé“ schopnosti, a zadruhé tím získá nového a naprosto oddaného kamaráda. I v tomto dílu (jako již tradičně) najdeme pár podobností s Pánem prstenů. Jelikož se hrdinové nacházejí v oblasti, kde již hrozí příliš velké riziko napadení, přemýšlejí o zkratce přes Maragor. Jelikož se ale jedná o místo, kde straší a všichni se zdravým rozumem se mu vyhýbají (neboť neudělají-li to, zdravý rozum je nadobro opustí), nechtějí k tomuto kroku přistoupit, dokud nebude zbytí, k čemuž nakonec samozřejmě dojde. Zajímavé a neotřelé nápady vás baví každým okamžikem četby a napětí a dynamika příběhu na jeho konci - při souboji Belgarata s Ktačikem - vás naprosto pohltí. Pokaždé se po dočtení každé knihy snažím dát si pauzu, než začnu číst díl další. Je to většinou čas nutný k úplnému vstřebání příběhu a čas potřebný k uvědomění si, jak byl právě dočtený příběh ve skutečnosti dobrý. Samozřejmě to má i důvody ekonomické. Byly-li by knihy zadarmo (popřípadě dotovány evropskou unií či jinou literaturu plošně prosazující institucí), nebylo by co řešit. V případě omezeného rozpočtu však dotyčný nemůže číst všechno, co by chtěl, tempem, jakým by chtěl. V některých případech to však neplatí. A právě série Belgariad je typickým zástupcem této škatulky. Zrovna mi došly nové knihy, které jsem si objednal a já byl připraven po dočtení stávajícího titulu věnovat se neprodleně některé z právě došlých horkých novinek. Avšak nakonec jsem byl nucen situaci radikálně přehodnotit. Příběhy Gariona a jeho přátel mě tak chytly, že jsem prostě nemohl tuto sérii v žádném případě přerušit. Už jen to je důkazem, že na tomto cyklu něco (hodně!) je. A ať se vám zdá jakýkoli příběh relativně obyčejný, právě tímto způsobem lze rozpoznat skutečnou hodnotu každého díla. Veškeré pozitivní recenze a názory jsou jedna věc, však nikdy není na osobní zkušenost. Kouzelníkův gambit [Magician`s Gambit, 1982] je důstojným pokračovatelem Garionových příhod, které bych si troufl hodnotit jako jednu z nejlepších fantasy sérií, které jsem kdy (doposud) četl...