Velmi zajímavá kniha na téma: co se stane s lidstvem v budoucnosti. Jistě nemusím připomínat, že Isaac Asimov je nepřekonatelným autorem tzv. psychologického sci-fi. V jeho knihách téměř nenajdete rozsáhlé bitvy nebo namakané hrdiny. Příběhy staví spíše na do detailů propracovaných myšlenkách a souvislostech. V Asimově tvorbě najdete dva hlavní proudy: díla věnující se robotům a díla o Nadaci. A právě to dé druhé kategorie patří i Kosmické proudy. Celou knihu prorůstá jeden všudypřítomný motiv: nadřazenost, skoro až rasismus. Je to jednoduché. Sark by byla jen velmi malou nevýznamnou planetou, nebýt jedné věci: má totiž v područí jinou planetu – Floriu. Právě na té se odehrává náš příběh. Na Florii se totiž nacházejí bohatá ložiška kyrtu – velmi žádané a drahé suroviny s neobvyklými vlastnostmi. Už vám svítá? Sark si je dobře vědom toho, že bez Florie by nebyl ničím, proto ze strachu její obyvatele deptá doslova otrockými podmínkami. A uprostřed toho všeho se náhle octne Rik. Neví kdo je ani kde, ale postupně si velmi pomalu začíná uvědomovat, že musí všem říct něco nesmírně důležitého, co í zatím jenom on. Jen kdyby si vzpomenul… Když jsem Kosmické proudy dočetl (a bylo to docela rychlé, protože text mě k sobě neuvěřitelným způsobem připoutal), liboval jsem si, na jak skvělou knihu jsem to narazil. Ale pořád mi v hlavě zní jedna otázka: Opravdu bude lidstvo i v budoucnosti tak nepoučitelné?